Této noci v tomto vlaku: Zapomenutý československý thriller, který vás udrží v napětí

Vlak, ze kterého není úniku

Československá televizní tvorba osmdesátých let bývá často spojována hlavně s komediemi, pohádkami nebo seriály. Jenže čas od času vznikl i projekt, který dokázal nabídnout mnohem temnější atmosféru. Přesně takovým případem je televizní thriller Této noci v tomto vlaku z roku 1984.

Zasněženým vysokohorským údolím projíždí skříňový automobil označený nápisem Spoje. Posádku vozu tvoří řidič a ozbrojený zaměstnanec poštovní ostrahy. Do blízkého JZD vezou zaměstnancům tři čtvrtě milionu korun. Náhle se před řidičem objeví osobní vůz. Před jeho koly bezvládně leží ženská postava. Řidič vystoupí z vozu. V tom okamžiku jej skrytý útočník uhodí obuškem do hlavy. Vzápětí z opačné strany zazní výstřel, který otvírá dramaticky vypjatý příběh, jehož další děj se odehrává ve vlaku jedoucím silvestrovskou nocí. Mezi cestujícími je totiž trojice pachatelů s lupem a za každou cenu hodlá dojet do cíle.

Napětí ve vlaku by se dalo krájet

Režisér Jiří Svoboda, který natočil například Sametové vrahy nebo Skalpel prosím, zde vytvořil překvapivě napínavý příběh odehrávající se během jediné zimní noci.

Právě uzavřený prostor vlaku dodává filmu mimořádně tísnivou atmosféru. Cestující se postupně dostávají do situace, kdy není jasné, komu lze věřit a kdo může být nebezpečný. Vlak se mění v past, ze které není možné uniknout.

Této noci v tomto vlaku funguje jako komorní psychologický thriller, který nestaví na akčních scénách, ale na napětí, nejistotě a strachu. Kamera často pracuje s úzkými chodbami vagónů, potemnělými kupé a noční krajinou za okny. Divák tak má neustálý pocit, že se něco může stát každou chvíli.

Mladý Lukáš Vaculík v roli, která překvapí

Jedním z hlavních důvodů, proč se k filmu dnes vracet, je bezesporu Lukáš Vaculík. V době natáčení patřil mezi nejvýraznější mladé herce své generace a diváci ho znali hlavně z rolí sympatických a často i naivních rebelů. Ve filmu Této noci v tomto vlaku ale ukázal i mnohem civilnější a vážnější polohu.

Hraje mladého průvodčího Emila, který se během dramatické noci ocitá v nebezpečné situaci. Emil působí obyčejně, někdy nejistě, ale právě díky tomu je velmi uvěřitelný. Divák s ním prožívá strach i bezmoc tváří v tvář zločincům, kteří mohou zaútočit kdykoliv.

Vedle Vaculíka se ve filmu objevují také Svatopluk Skopal, Zora Ulla Keslerová (velice žádaná v italské kinematografii), Lenka Skopalová (manželka Svatopluka Skopala), Václav Mareš, Jana Synková nebo Jan Přeučil. Obsazení působí velmi autenticky a pomáhá budovat silnou atmosféru.

Mnoho diváků dnes oceňuje, že film nepůsobí jako klasická televizní detektivka své doby. Naopak má místy až překvapivě evropský thrillerový styl. Někteří fanoušci na filmových databázích dokonce přirovnávají jeho atmosféru k západním vlakovým thrillerům sedmdesátých let.

Atmosféra normalizačního Československa

Velkou devizou filmu je také autentická atmosféra osmdesátých let. Staré vagóny Československých drah, uniformy průvodčích, zasněžené stanice i tehdejší interiéry vytvářejí silný pocit reality, který ocení především diváci starší generace.

Zajímavé je, že právě omezené technické možnosti tehdejší televize paradoxně pomohly výsledné atmosféře. Film pracuje s potemnělými scénami, minimalistickou hudbou a přirozeným tichem. Místo efektních triků sází na napětí mezi postavami.

Jiří Svoboda navíc dokázal velmi dobře využít prostředí jedoucího vlaku. Neustálý pohyb, hluk kolejí a noční krajina za okny vytvářejí zvláštní pocit izolace. Divák má skoro pocit, že sedí přímo uvnitř vagónu spolu s ostatními cestujícími.

Této noci v tomto vlaku stále dokáže vyvolat napětí i u diváků, kteří podobně komorní thrillery často vůbec neznají. Ve srovnání s velkými československými klasikami zůstává tento snímek poměrně opomíjeným filmem. Může potěšit fanoušky televizní tvorby datované před rokem 1989.

Ve vysílání 31.5. v 16:15 na ČT1.