Jako hlasatelka byla vždy dokonalá, v životě musela překonat tu nejhorší věc, co se ženě může stát

Marie Tomsová se dokonce mihla i v Troškově komedii Slunce, seno a pár facek, aby divákům oznámila, že právě tak vypadá „pravá jihočeská“ svatba. Jinak byla jako hlasatelka velice serózní a úspěšná a díky své profesi mohla navštívit třeba Kubu nebo Vietnam. Být hlasatelkou rozhodně nepatřilo do jejích plánů pro život, ale když se řízením osudu k této profesi dostala, dělala ji, jak nejlépe uměla. Na kolegy z hlasatelny Československé televize dodnes ráda vzpomíná. Líbilo se jí, že dokázala vnímat, jak mluví nejen na kameru, ale k milionům diváků, kteří už ji znají a mají spolu vlastně zajímavý vztah.

Povolání jí přihrála náhoda

Marie Tomsová vystudovala výtvarné umění a český jazyk na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a jejím snem bylo vytvořit kreslený film nebo ilustrované dětské knížky. V dobách studia vůbec nepředpokládala, že by mohla v životě dělat něco jiného. Osud si s ní však pohrál a po škole už se nikdy k malířskému stojanu nepostavila.

Během studií si přivydělávala jako fotomodelka a účinkovala v reklamách. S výškou 164 cm neměla šanci se uplatnit jako manekýna. Zahrála si i v hudebních klipech režiséra Bonaventury, kde se uplatnila i její kamarádka Andrea Čunderlíková. A právě při takové práci ji napadlo, že by se mohla přihlásit na konkurz na televizní hlasatelku.

Konkurz na hlasatelku zvládla hravě

Velkou konkurenci během konkurzu nevnímala. Její přítel ten den skládal státnice, a tak myslela hlavně na to, jak to zvládne on. Sama tvrdila, že některé věci, kterým člověk nepřikládá tak moc velkou váhu, nakonec vyjdou lépe, než kdyby se kvůli nim stresoval.

S prvním vystoupením před kamerou už to bylo jinak. To už byla velká zodpovědnost. Rodiče pochopili, že potřebuje podporu, a tak si na ten den v říjnu 1977 vzali dovolenou a byli jí nablízku.

Velmi mi drželi palce, vypadala jsem prý, jako když se na mě řítí rozjetý rychlík. Vyděšeně,

popsala se smíchem.

Za příjemným úsměvem dokázala skrýt i tragédii

V roce 1980 potkalo mladou maminku velké neštěstí. Její prvorozený syn zemřel na syndrom náhlého úmrtí kojence. Tuto krutou diagnózu dodnes neumí lékaři vysvětlit a stále se vyskytuje. Marie Tomsová se s tímto trápením svěřila na kamery až o mnoho let později, v pořadu 13. komnata. Po tomto bolestivém zážitku nemohla dlouho otěhotnět, a to zřejmě kvůli bolavé duši, moderně nazývané psychickými problémy. V té době ještě nebylo běžné s takovými problémy chodit k psychologovi či psychiatrovi, a tak se Marie a její muž tvářili, jako by v sobě tuto tragédii už vyřešili. Marii psychika tak drtila, že už nemohla na obrazovku, ale naštěstí jí známá nabídla místo v jiném oddělení. Alespoň vztah s manželem zůstal pevný, což po takové tragédii není samozřejmostí.

Nakonec se dětí dočkala

Až v osmatřiceti letech se jí podařilo znovu otěhotnět, na svět přišel Miloš a brzo po něm Míša. Celá rodina to prožívala jako zázrak a Marie si toto období chtěla užít co nejdéle. Doufala, že by mohla pracovat jako externistka, protože na plný úvazek v časově náročné práci být nechtěla. Televize bohužel pochopení neměla a dopisem jí oznámila, že by pro ně nebyla rentabilní, a proto s ní pracovní poměr ukončuje. To jí po devatenácti letech práce zabolelo.

Naštěstí v té době Michal Fleischman z Frekvence 1 oslovil všechny hlasatelky, a tak dostala práci v pořadu Dámský klub. Na tu dobu ráda vzpomíná dodnes. Poté přišla Prima jízda a následně moderování společenských akcí a post ředitelky Obecně prospěšné společnosti, která se zabývá prevencí dětských úrazů.

Po strastech a zklamáních v pracovním životě a tragédii v rodině se nakonec Marie Tomsová (73) dočkala šťastného období. Manžela stále miluje, s dospělými dětmi ráda tráví čas na chalupě a je prý stále udivená z toho, jak „je to druhé pohlaví jiné“.