Magdalena Bičíková: Na princezny byla moc mladá, princové pro ni byli starci a měla velkou trému

Magdalena Bičíková: Na princezny byla moc mladá, princové pro ni byli starci a měla velkou trému
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Sympatickou herečku Magdalenu Bičíkovou (53) si připomeneme pohádkou Červánková královna, která patří k posledním rolím, které před kamerou vytvořila. K herectví by se už nevrátila, protože svou současnou práci miluje.

K herectví se dostala už jako osmiletá v roce 1976, kdy šla na konkurz do Československé televize. Tenkrát šlo o roli do pořadu Roste, kvete, zelená. Role princezen už potom chodily jedna za druhou. Jako trochu zlobivá dcera si zahrála i v komediích V pátek není svátek a V podstatě jsme normální. Tam jí starší sestru hrála Magdalena Reifová a rodiče Jorga Kotrbová a Petr Kostka.

Z pohádky Červánková královna
z pohádky Červánková královna | Zdroj: Vlasta Gronská / © Česká televize

Po studiu gymnázia zkusila přijímací zkoušky na DAMU. Přece jen už měla nějaké zkušenosti, a tak doufala, že by to mohlo vyjít. Nijak zvlášť ale na herectví nelpěla, spíš nevěděla, co jiného by mohla studovat. Na DAMU neuspěla, což se stává celé řadě dětských herců, kteří nemají slavné rodiče.

Zvolila si tak studium žurnalistiky a filmových věd. Do světa filmu se vrátila trochu jinak – v roce 1996 ji požádal režisér Jan Svěrák o to, aby se podílela na propagaci jeho filmu Kolja. Nabídku přijala. Šlo o vůbec první český film, který měl cílenou reklamu a PR. Od té chvíle začala dostávat stále více podobných nabídek.

V roce 2002 dostala možnost dělat mluvčí shakespearovských slavností. Vychovávala v té době sama malou dceru, takže za takovou práci byla ráda, a navíc zrovna ten rok byl obsazen Jan Tříska a o slavnosti byl velký zájem. Tuto práci dělala až do roku 2012. Pracovala také jako poradkyně pro MFF Karlovy Vary a stará se o propagaci Švandova divadla.

Na své role princezen vzpomíná s úsměvem. Většinu natáčení absolvovala v době, kdy jí bylo 12 až 14 let, a bylo to pro ni dost složité. Princové většinou měli o deset let víc a viděla je jako starce. Trpěla trémou z nevinných polibků a objetí a hodně scény kazila.

Nejkrásnější vzpomínky má na natáčení komedie V pátek není svátek, kdy se točilo v atelierech na Barrandově a měla dost času projít si všechny rekvizitárny a maskérny, prostudovat si dekorace a prolézt všechny poklady ukryté v šuplících.

Dnes se živí tím, že pomáhá lidem naučit se správně komunikovat a umět prodat to, co umí.

Zdroje článku: