Tohle není komedie pro hlupáky. Anna Polívková exceluje v novém filmu se závažným tématem a inteligentním humorem

Manželství na hraně: dát, či nedat?

Česká komedie Něco za něco staví diváky před otázku, která je stejně absurdní jako děsivě reálná: darovali byste svému partnerovi ledvinu? Režisér Matěj Pichler přináší příběh manželů, jejichž vztah už dávno ztratil jiskru, a právě vážná nemoc ji může buď znovu zažehnout, nebo definitivně uhasit.

Hlavní hrdinka Kateřina (Anna Polívková) se dozví, že nutně potřebuje transplantaci ledviny. Logicky se obrací na svého manžela Daniela (Martin Pechlát), jenže jeho reakce rozhodně není taková, jakou by čekala. A právě v tomto momentu se rozjíždí sled situací, které balancují mezi černým humorem a bolestivou pravdou o partnerských vztazích.

Film si pohrává s morálními dilematy, ale nikdy neztrácí lehkost. Naopak, díky ostrým dialogům a přesně vystavěným situacím nabízí humor, který je místy až nepříjemně pravdivý.

Silná čtveřice herců a návrat staré party

Velkým lákadlem filmu je bezesporu herecké obsazení. Anna Polívková opět potvrzuje svůj herecký talent a schopnost dodat postavě hloubku i zranitelnost. Její Kateřina není jen obětí okolností, ale je ženou, která si začíná uvědomovat smutnou realitu svého manželství.

Martin Pechlát v roli Daniela exceluje jako muž, který je zvyklý mít vše pod kontrolou, dokud nepřijde situace, kterou nelze přehlédnout ani obejít. Jeho výkon je přesně vyvážený mezi cynismem a lidskou slabostí.

Zajímavostí je také herecké „shledání“. Anna Polívková, Martin Pechlát a Jaromír Nosek se po letech opět potkávají před kamerou.

Jak sám Nosek s nadsázkou říká:

Účastníci, to už je nějakých dvacet let… Pracovalo se nám spolu v pohodě, hlavně tady to bylo celkem koncentrovanější, jen v podstatě čtyři postavy, v Účastnících nás byl plný autobus.

Dynamiku čtveřice doplňuje Barbora Seidlová, která přináší do příběhu další vrstvu vztahových komplikací i nadhledu.

Z divadelních prken na filmové plátno

Základem filmu je úspěšná divadelní hra Vedlejší účinky rakouského autora Stephana Vogela, která si získala popularitu i na českých scénách. Převést ji do filmové podoby ale nebylo jednoduché.

Režisér Matěj Pichler k tomu říká:

Na původní divadelní hře jsem nejvíce ocenil kombinaci chytrého humoru s vážným tématem. Věřím, že se nám to povede převést na plátno. Scénář vznikal poměrně dlouho, protože je důležité oddělit divadelní a filmový druh zábavy.

Natáčení plné pohody i koncentrace

Natáčení probíhalo v Děčíně, na Slapech, v Litoměřicích a v Ústí nad Labem. Díky tomu, že se velká část děje odehrává na jednom místě, mohl se štáb soustředit především na herecké výkony a atmosféru.

Barbora Seidlová na natáčení vzpomíná:

Miluju zkoušení před natáčením a dlouhé přípravy. Tím, že skoro celé natáčení probíhalo na jednom místě, byla pozornost na to, co děláme, opravdu koncentrovaná a atmosféra pohodová. Užila jsem si nejen Aničku, Miru, Martina, režiséra Matěje ale i celý štáb a doufám, že se alespoň něco z té pohody otiskne na plátna kin a přenese na diváky.

Právě tato sehranost a klid na place se podle tvůrců promítly i do výsledku a film působí přirozeně a autenticky.

Humor, který bolí

Něco za něco není klasickou romantickou komedií. Je to spíš inteligentní, místy až nepříjemně upřímná sonda do partnerských vztahů. Ukazuje, jak rychle se může láska proměnit v kalkul, strach nebo egoismus. Zároveň ale nabízí i naději. V situaci, kdy jde o život, se totiž ukazuje pravda o vztazích, o charakteru i o tom, co jsme ochotni obětovat.

Proč si film nenechat ujít?

Něco za něco je přesně ten typ filmu, který vás přiměje přemýšlet. Nabízí skvělé herecké výkony, chytrý scénář a téma, které je až nepříjemně aktuální.

A hlavně klade otázku, na kterou si musí odpovědět každý sám:

Co všechno jsme ochotni udělat pro lásku? Darovali byste partnerovi (partnerce) ledvinu?

Od 16, dubna na ONEPLAY.