Puntičkář, pedant i fištrón. To, jak dobře znáte Jaroslava Marvana, odhalí náš kvíz

Herec Jaroslav Marvan byl především dobře zajištěný. Na povrch vyplavalo, že jeho manželka Márinka nebyla jedinou ženou jeho života, ale krutou smrt v bolestech mu ani podváděná manželka nepřála. V minulém století patřil Jaroslav Marvan k idolům filmového plátna, získal si ale sympatie i televizních diváků.

Nejdelší čas své divadelní kariéry strávil v Divadle Vlasty Buriana. Působil zde v letech 1926–1943. Burian byl ve třicátých letech nejlépe placeným československým hercem, a to mu řada kolegů nedokázala odpustit. Velkým překvapením však bylo zjištění, že Marvan, který byl v té době jeho privilegovaným jevištním partnerem, bral až pětinásobek toho, co oceňovaní umělci v Národním divadle.

V polovině třicátých let si podle super.cz  Marvan přišel na astronomických 15 tisíc korun, což byly na tu dobu velké peníze. Není divu, že se v divadle držel tak dlouho, přestože na jevišti dělal Burianovi křoví, tzv. nahrávače. Ale Burian dobře věděl, jaký poklad v něm má. Když Marvan ohlásil, že odchází do Divadla na Vinohradech, Burian mu předložil novou smlouvu a nechal kolonku s peněžním ohodnocením prázdnou. Marvan si mohl napsat vlastní částku. Jenže herec se chtěl posunout dál. Na Vinohradech nakonec zůstal deset sezón, než odešel do Národního divadla, kde zůstal až do roku 1972.

I přes povahu morouse se Marvan, na rozdíl od mnoha hereckých kolegů, nezaprodal během válečných let Němcům, alespoň pokud jde o filmové role. Patrně ze strachu ale vyhověl nátlaku jednoho protižidovského plátku a sepsal svůj postoj k Židům, čímž v podstatě vyjádřil explicitní souhlas s Hitlerovou protižidovskou vizí. Článek byl skutečně na jaře roku 1943 publikován, ale brzy se na něj zapomnělo.

Poválečná doba

Pro Marvana přišly po válce hojné roky. Stal se z něj typický představitel lidového člověka. Dokázal ve filmech přesvědčivě agitovat, což bylo opět ohodnoceno nadprůměrnými honoráři.

Právě 5. července uvádí TV Nova film Poslední mohykán (1947), kde si Marvan zahrál majitele starožitnictví Bořivoje Kohouta. Ten je jasnou autoritou své rodině a přísně vede dvě dcery, syna i manželku. Není to zlý člověk, ale chybí mu empatie a nedokáže pochopit, že lidé kolem něj mají svá přání a své touhy. Změna nastane v okamžiku, kdy se na scéně objeví Bořivojův bratr (dvojče) Jaroslav, který je lesníkem a za kterého se Bořivoj v nouzi vydává. Ač šlo o remake filmu z roku 1934 s Hugo Haasem, Marvan inkasoval za film 95 tisíc korun. Za filmy Železný dědek (1948) a Nikdo nic neví (1947) si přišel na honoráře ve výši 125 tisíc korun. Ani po měnové reformě v roce 1953 nebyl chudým – třeba za Anděla na horách v roce 1955 inkasoval přes 45 tisíc korun.

Klamal vzhledem

Marvan působil jako roztomilý taťka, který z práce běžel rovnou domů, kde na něj čekala starostlivá manželka Márinka s teplou večeří. Ale i jemu se začala s přibývajícím věkem „zapalovat lýtka“, a tak měl poměr s mladší kolegyní z Národního divadla, s Alenou Jančaříkovou.

Bezdětná Márinka by možná nad nevěrou přivřela oči, ale dceru, která se z aférky narodila, nedokázala manželovi odpustit. Doma to měl Marvan hodně napjaté a mluvilo se o rozvodu.

Věc se však vyřešila v okamžku, kdy Jančaříková zemřela trochu podivnou smrtí, která byla nakonec označena jako sebevražda. O nenávisti obou žen vypovídá i skutečnost, že Marvanova dcera Alenka skončila u tety v Plzni, přestože by se nabízelo, aby se stala součástí bezdětné domácnosti Marvanových. Taťka dceru navštěvoval jednou měsíčně, ale vzhledem k věkovému rozdílu rodičů bylo děvče od 13 let sirotkem.

Rakovina zastihla herce už v době, kdy točil jeden z filmů s vrchním radou Vacátkem, tedy v roce 1971. O dva roky později, když točil Noc na Karlštejně, už se bál, že nestihne svou roli purkrabího dokončit. Neměl už moc sil, na plac ho nosili. Přesto jako profesionál podal skvělý herecký výkon. Rakovina však sílila, a tak své poslední dny trávil v bolestech. Vážil pouhých 41 kg. Zemřel 21. 5. 1974 ve dvaasedmdesáti letech.

Kvíz