Trezorová filmová lahůdka na konec prázdnin: Komedie Bílá paní

Z trezoru se film dostal až v roce 1989, kdy zazářil na obnovené premiéře.

Různá veselá a zábavná strašidla v podobě nejrůznějších Percht a Bílých paní mají u nás předlouhou tradici. Vždyť hodná Bílá paní mohla nasytit chudé lidi, ulehčit jim život a na druhé straně vykonat spravedlnost na nadutých pánech nebo drábech.

V polovině šedesátých let se k těmto legendám vrátil spisovatel Karel Michal ve sbírce Bubáci pro všední den. Bílá paní Perchta z Borštejna v jeho pojetí pokračovala ve svém bohulibém poslání i v době socialismu.

Karel Michal napsal podle knihy i hodně odvážný scénář, k jehož realizaci se odvážil režisér Zdeněk Podskalský. Přestože šedesátá léta a začátek sedmdesátých let se nesl v hodně svobodném duchu, jen málokdo si dovolil ve svém filmu tolik, co Podskalský, který z komedie udělal prvotřídní satiru, která se pěkně trefovala do tehdejších poměrů ve společnosti, a především do socialismu.

Perchta musela suplovat arogantní netečnost těch, kteří měli pečovat o blaho lidu, ale zatím pečovali jen o své vyhřáté pelíšky. Její trestuhodná aktivita vzbudila pozornost orgánů všech stupňů a byla velmi nežádoucí.

Rudolf Hrušínský v roli komunistického papaláše hraje naprosto excelentně. Velmi zdařile mu sekundují Miloš Kopecký a Vlastimil Brodský. Bílou paní si zahrála elegantní Irena Kačírková a rozhodně nepřehlédnutelná je i Jiřina Bohdalová.

Přestože se celá komedie točí kolem socialistického „zázraku“, rozhodně se není třeba obávat, že by se divák, byť jen na okamžik, nudil. Je to dílko vtipné, plné sarkasmu, neuvěřitelných hlášek, ironie a skvělých hereckých výkonů.

Film se rodil v obrovské euforii a radosti a Podskalský byl sice puntičkář, ale dokázal na place vytvořit skvělou atmosféru. Při natáčení Bílé paní strávil celý herecký ansámbl několik týdnů v městečku Blatná.

Natáčení se nevyhnuly problémy, protože Rudolf Hrušínský prodělal svůj první infarkt. (Měl jich ještě šest, ten poslední v roce 1994 byl pro herce fatální.)

Pro Irenu Kačírkovou to byla poslední velká role. Poté, co se veřejně postavila proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa a odsoudila normalizaci, žádnou větší práci už nedostala. S režimem už měla problémy od padesátých let, kdy odmítla spolupráci s estébáky.

K vidění 27. a 28. srpna na ČT a také stále na Voyo.