Iva Janžurová se určitě ve filmu Což takhle dát si špenát vyrovnala známé komediální dvojici Menšík a Sovák

V roce 1977, kdy měl snímek Což takhle dát si špenát svou premiéru, měla výše zmíněná tvůrčí dvojice za sebou už velmi úspěšné a často i průkopnické filmy, jako je například Kdo chce zabít Jessii?, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, Pane, vy jste vdova!, Dívka na koštěti anebo Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách.

Jejich tvůrčí styl spolupráce byl už prověřen miliony rozesmátých diváků, kteří si takové vydařené komedie nenechali ujít. Pokud se u filmu objevila tato dvě jména, pro diváky to byla (a stále je) sázka na jistotu.

Absurdní momenty ve filmu mají vždy připomínat určitou životní situaci, ve které se člověk ocitne, ani neví jak,

prohlásil o způsobu jejich tvorby Václav Vorlíček.

V tom je vlastně ukryté kouzlo, jež obsahuje každá pohádka: jisté poslání, morální ponaučení, předávané ovšem v našem případě za pomoci humoru a nadsázky. Prostřednictvím absurdity chceme diváka vrátit do reality života a zesměšněním konkrétních lidských negativních vlastností mu podstrčit všeobecně platnou myšlenku o nápravě těchto nedostatků u něj samého, anebo v jeho okolí.

V případě filmu Což takhle dát si špenát si oba autoři dělají legraci z oblíbeného rčení „kdo nekrade, okrádá rodinu“, které bylo zvláště za socialistické éry velmi rozšířené. Dva nepoctiví zaměstnanci, František Liška (Jiří Sovák) a Jaroslav Zemánek (Vladimír Menšík), právě propuštění z vězení, kde „seděli“ za rozkrádání státního majetku, jsou najati rovněž nepoctivým docentem Mlejnkem (Čestmír Řanda), aby ukradli nový převratný vynález, který má omlazovat starší a už méně produktivní dojnice.

Tento přístroj má pak v kosmetickém salónu pana Netušila (Juraj Herz) vydělávat ohromné peníze na omlazování bohatých zákaznic z devizové ciziny. Jak už to ale v komediích bývá, všechno se zvrtne díky požití napohled nevinného špenátu v hotelové restauraci a s věkem mnoha zúčastněných se dějí divy.

Zajímavosti

• Text úvodní písničky Což takhle dát si špenát napsal František Ringo Čech během jediného večera a zpěváka jeho tehdy velmi populární kapely Jiřího Scheligera prý velmi nadchnul. A protože hudbu složil legendární Karel Svoboda, byl hit na světě. Zněl nejen z pláten kin, ale i ze všech rozhlasových přijímačů v Československu. Spolu s popularitou filmu se podle statistik postaral o nebývalé zvýšení konzumace špenátu napříč všemi generacemi.
• Malého Zemánka hraje Michal Kocourek, který později proslul jako velmi kreativní ředitel pražského divadla Kalich. Velmi si zakládal na přezdívce „Malý Menšík“.
• Iva Janžurová, která ve filmu hraje Marcelku, dítě v těle dospělé ženy, prozradila v jednom rozhovoru, že inspirací k chování „velkého batolete“ jí byly její dvě dcery, které tehdy byly ještě maličké. Pochvalovala si také, že režisér Vorlíček jí dal při scéně, kde Marcelka leze po stolech a devastuje restauraci, úplnou volnost improvizace a ona se mohla dokonale „vyřádit“.
• Natáčení bylo na měsíc přerušeno, protože Václav Vorlíček musel v té době jako „úlitbu bohům“ natočit na přání představitelů komunistické strany tendenční komedii Bouřlivé víno.
• Do konečné verze samozřejmě zasahovali socialističtí cenzoři. Kvůli jejich námitkám se muselo vystřihnout sedm minut filmu.