Řekne Herman konečně Šimonovi, aby mu tykal?

Řekne Herman konečně Šimonovi, aby mu tykal?
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Po návratu do Česka vstoupil do života Šimonovi policejní vyšetřovatel Jirka Herman. Šimon o něm neměl úplně nejpřesnější informace, a to hlavně kvůli předpojatosti jeho babičky a dědy. Potom ale usoudil, že zase není tak špatný a pustil si ho k tělu. Jejich vztah by mohlo utužit i to, kdyby mu Jirka konečně nabídl tykání. 

Šimon Hermana bere, což je pro Jirku velká úleva

Šimon se naštěstí rozhodl jít svou vlastní cestou a nevěřit vše babičce a dědovi. Jejich kauzu vězení moc nechápe, každopádně mu děda slíbil, že si trest co nevidět odpyká. Jirka Herman se v jeho životě objevil docela nedávno, ale není zase tak marný, jak si původně myslel. Pomohl mu v době, když ztratil klíče a nemohl se dostat domů. V té době byla Gábina v nemocnici a na Jirku se obrátila s prosbou, jestli by jí nemohl pomoct. Jirka to rád udělal a u srdce ho hřálo to, že se Gábina má vůbec k tomu, aby ho Šimonovi ukázala.

Jirka se také ukázal být dobrý v matematice, což se Šimonovi hodí. Ani jeho máma ani děda mu nebyli vždy schopni s úkoly pomoct. A v neposlední řadě Jirkovi do karet nahrává i fakt, že může Šimona vzít sem tam na střelnici. Mít v ruce opravdovou zbraň a střílet z ní, to je snem snad každého dospívajícího kluka. 

„Naposledy Jirka Herman se Šimonem mluvil v době, když utekl z domova, protože se pohádal s mámou. Herman ho našel a Šimonovi domluvil, aby se vrátil zpátky a na věc zkusil nahlížet o trošku víc dospěleji.“

Pokud chce Jirka se Šimonem kamarádit, měl by mu nabídnout tykání

K velké úlevě Gábiny si Šimon s Hermanem rozumí. Přece jen jde v jejich vztahu vidět nerovnost, a to když Herman Šimonovi tyká (což je pochopitelné), ale Šimon Hermanovi pořád vyká. Není už nejvhodnější doba na to, aby se Jirka k Šimonovi pokusil více přiblížit tím, že mu nabídne, aby mu konečně tykal? Takový vztah by mohl být mnohem uvolněnější. 

Zdroj článku:
  • Autorský text