Humor nám nikdy nechyběl: Komedie, se kterými můžete doma oslavit Den vzniku samostatného Československa

Škola základ života (1938)

To, že u nás nikdy nebyla nouze o humor, dosvědčuje právě tato komedie. Snímek je situován do lavic gymnázia, přesněji do septimy. Jednoho dne vydává někdo ze třídy anonymní časopis "Řev septimy". Ten si dělá legraci nejen ze spolužáků, ale především z profesorů na gymnáziu. Rozhořčená katedra se zoufale snaží autora vypátrat, ale když se jí to nedaří, postihují sankce celou septimu. Komické výmluvy studentů, proč se zrovna látku nenaučili, ani donášení třídního otloukánka, to ve filmu zkrátka nechybí.

Marečku, podejte mi pero (1976)

Být vyučený a mít dlouholetou praxi, to už pro povýšení ve fabrice prostě nestačí, tak se pan Kroupa přihlásí do večerní školy. Spolu se spolužáky, jako třeba Plhou, paní Týfovou, nebo legendárním Hujerem se učí geometrii, literaturu a další, aby mohli složit zkoušku. Schůzky na hřbitově, Hujerovy švestičky ze zahrádky, nebo "lifehack", když nemáš kružítko, vem si pětikorunu. 

Na samotě u lesa (1976)

 Inteligentní, vtipná a nezapomenutelná, tak jako její herci a režiséři. Nejslavnější hlášku z filmu si někteří z nás vybaví pokaždé, když venku začne pršet. Příběh o rodině, která utíká z města na venkov je uvolněný, a některé dialogy skutečně komické. Kdo tento film neviděl, jako by nebyl.

Vesničko má středisková (1985)

"A nevadí ti, že do toho pacienti močej?" 

"Po žních půjdeš k Turkovi!"

Některé hlášky už u nás prakticky zlidověly. Děj je situován na malou vesnici a má více dějových linií. Tou hlavní je ale příběh zaostalého Otíka, který jezdí s panem Pávkem. Komediálně vykresluje běžný život na vesnici tehdejší doby. Práci v družstvu, slavnosti v hospodě a mnoho dalšího. Otík žije v pěkné chalupě, o kterou mají zájem i lidé ze strany, a tak se ho snaží zbavit tím, že jej vystrnadí do Prahy. To však není život pro něj.

Obecná škola (1991)

I po revoluci se objevily skvělé snímky natočené československými producenty. Ve roli učitele Igora Hnízda exceluje Jan Tříska, který se po roce 1989 konečně mohl vrátit do vlasti. Hlášky jako "Kdo chce vidět idiota, ať se dostaví do ředitelny," si každý lehce zapamatuje. Ostatně, duo Zdeněk a Jan Svěrákovi plní naše kina dodnes.