Pelíšky (1999) v Česku milujeme, za hranicemi je ale nikdo nechápe

„Přežil jsem sledování pouze půl hodiny, ve které se nic nestalo.“

Tak zní mnoho zahraničních recenzí. Je fakt, že ve filmu se neděje nic víc, než sledování životů obyčejných českých rodin 60. let. Taková zábava se zkrátka nemůže dotknout nikoho jiného než těch, kterým je tolik blízká. Značná část Čechů si navíc může přímo zavzpomínat na své vlastní dětství. 

„Myslím, že to měla být komedie, ale nenacházím ten humor.“

„Mě by jen zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR chybu.“
„Stříleli za války do vzduchu!“
„Jo tak! Když něco není z USA, tak se to pánům nelíbí!“

Vtipy s motivem nefunkční rodiny jsou sice univerzální, ale je jasné, že soudruzi z NDR na zbytek světa většinou fungovat nebudou. Podobně neuspěje ani rozespalý Šebek, který dává vyřídit Rusům, ať počkají, když už jsou tady. Co teprve takoví proletáři všech zemí? 

„Je zajímavé, jak rodiny drží živé kapry ve vaně.“

Aby se zahraniční divák pobavil, musí mít dobrou znalost historických událostí, které provázeli druhou polovinu minulého století. Stejně ho ale asi překvapí, jaká realita skutečně byla. Pomineme-li historický kontext, jistě se zarazí u některých českých vánočních zvyků, jako je mrskající se ryba v koupelně. 

„Ten závěr byl divný, nepochopil jsem to.“

Tak se vyjádřil jeden ruský účinkující ve videorecenzi českých filmů. Může si být jist, že stejně tak to nepochopili Češi v šedesátém osmém roce. Zahraniční diváci se shodují na jednom. Jde o velmi věrohodné svědectví tehdejší doby, které by nemělo uniknout nejenom mladým Čechům, ale také cizincům po celém světě. Jde o velmi autentickou vizitku skutečného života střední třídy za socialismu. „A skláři nebudou mít co žrát,“ to zkrátka musí pobavit každého.