Z rodné země utekl kvůli vysokým daním a dopadl na něj hon hereček za nevhodné chování. Život Gérarda Depardieu je pozoruhodný

Není pohledný, ani nějak moc sympatický, a tak přichází jediná jistota. Bude to talentem. Už po herecké přestávce v polovině 70. let se stal nejpopulárnějším, nejslavnějším a nejlépe honorovaným francouzským hercem ve své době. V 80. letech 20. století se francouzský film začal úplně vytrácet ze světové kinematografie a byl to právě Depardieu, spolu s Catherine Deneuve, kdo pomohl postavit francouzský film zpět na nohy.

Po celá desetiletí byl Gérard Depardieu charismatickou galskou superstar, za kterou se sjížděli milovníci francouzského filmu z celého světa. Doma se stal legendou a tuto pozici si užíval. Kromě velkého pracovního nasazení se stihl věnovat i svým dalším vášním. Jeho aktivní přistup k dobré gastronomii se podepsal na jeho postavě, což mu ale vůbec neubralo na popularitě. Jako pravý Francouz se také nijak nebrání dobrému vínu a má samozřejmě své vinice a svou značku vína.

Gérard Depardieu patří k nejkontroverznějším mužům a jeho život je plný extrémních protikladů. Se vzhledem medvěda dokáže ve filmu zahrát ušlechtilé hrdiny plné jemnosti, nevinnosti a něhy. To však vůbec neodpovídá tomu, jakým člověkem je, pokud budeme věřit jeho hereckým kolegyním a ženám, které se s ním potkaly a po třiceti či čtyřiceti letech si vzpomněly, že se k nim nechoval moc galantně.

Francouzi jsou však na svého chybujícího génia hrdí a nikdo mu nemůže upřít jeho nepřekonatelnou vášeň pro herectví a oslnivý talent.

Depardieu se narodil krátce po válce jako třetí z pěti dětí negramotnému kovodělníkovi a vyrůstal na venkově ve střední Francii v chudobě, ale v naprosté svobodě. Otec pil a mladý Gérard prožil bouřlivé dětství a dospívání. Už v té době měl problémy se zákonem.

Přivydělával si na blízké americké základně a za peníze kupoval alkohol a tabák, který se ziskem prodával. Škola pro něj nebyla důležitá a ve třinácti letech už do ní přestal chodit. Šel pracovat do tiskárny. Navzdory nevzdělanosti miloval poezii a literaturu. Energii dával do fotbalu a do boxu. Právě při boxování ve 14 letech s americkými vojáky přišel ke zlomenému nosu, který se stal jeho typickým znakem.

S trochou peněz odjel v 16 letech do Paříže, aby začal navštěvovat kurzy herectví. Později uvedl, že časný odjezd ho zachránil před tím, aby se stal vrahem.

Netrvalo mu moc dlouho a všechny přesvědčil, že jeho vášeň pro divadlo je pravá. Stal se nejlepším studentem a začal hrát. Během studií se seznámil s Elisabeth Guignotovou, která byla o 7 let starší, ale to páru nebránilo, aby se v roce 1970 vzali. Jejich dvě děti, Guillaume a Julie, se staly významnými herci.

Na divadle si ho všimla filmařka, která mu svěřila roli ve filmu Nathalie Granger (1972) a poté mu dala další tři herecké příležitosti. Následovala celá řada malých rolí, kde se učil. Film Buzíci byl v roce 1974 ve Francii hitem a do kina si vyšlo skoro šest milionů Francouzů. Ještě ten rok byl za svoji roli oceněný.

V roce 1975 už měl první nominaci na Césara. Slávu mu přinesly filmy, které nějakým způsobem provokovaly. V nich dokázal uplatnit rtuťovitou povahu, něhu i brutalitu a pro mnohé i syrový sex-appeal.

Jeho mezinárodní věhlas přišel s rolí od Bernarda Bertolucciho v roce 1976. Zahrál si po boku De Nira ve dvoudílném dramatu XX. století. V roce 1980 trochu šokoval svou rolí ve filmu Loulou, kde po boku Isabelle Huppert předvedl hodně vášnivé scény. V Benátkách v roce 1985 si došel pro cenu za kriminální drama Policie. Zlatou palmu dostal v Cannes v roce 1987 za bezútěšné duchovní drama Pod sluncem Satanovým.

Ve filmu Poslední metro (1980) po boku Catherine Deneuve zazářil tak, že film získal 10 Césarů, což pro něj to znamenalo ocenění za nejlepšího herce. Navíc mu to tam opravdu slušelo. Potom už to šlo jako po másle. Diváky pobavil v komedii s Pierrem Richardem v roce 1981 ve filmu Kopyto. Duo se potkalo ještě ve filmech Otec a otec (1983) a Uprchlíci (1986).

Životní rolí se stal jeho básník-šermíř Cyrano de Bergerac (1990). Celosvětový hit mu přinesl ocenění doma a pozvánku do Hollywoodu. Tam jsme ho viděli v prvním filmu v angličtině po boku Andie MacDowell v Zelené kartě. Zlatý glóbus byl jeho. Další příležitost mu dal Ridley Scott.

Američané jsou na morálku herců hodně citliví

Začátkem devadesátých let se objevily první mráčky. Časopis Time publikoval dvacet let starý rozhovor, kde bylo napsáno, že se v devíti letech herec účastnil znásilnění. Depardieu to sice popřel a tvrdil, že v překladu došlo k chybě a on pouze přihlížel sexuálnímu napadení, ale tím si moc nepomohl. Přišel o Oscara za Cyrana a o další nabídky.

Ve Francii stále za hvězdu

Francie však návrat miláčka uvítala. Točil další filmy s Catherine Deneuve (celkem jich spolu mají deset) a užíval si popularitu. Filmy o galském obrovi Obelixovi ho po boku Christiana Claviera vynesly až na herecký vrchol. A k tomu hrál milovníky i policisty.

V roce 2010 se vrátily mráčky. Tentokrát kvůli daňovým povinnostem a přátelství s východoevropskými vůdci. Francouzi doslova napsali, že podlézavým dopisem Putinovi si získal ruské občanství. To mu hodně uškodilo a značka Depardieu začala ztrácet lesk.

Ani to však herci nijak zvlášť neuškodilo. Byl už extrémně bohatý a začal se více věnovat své další vášni – vinařství. Začal spolupracovat s novou generací mladých filmařů. To se nakonec ukázalo jako dobrý tah a na nedostatek práce si rozhodně stěžovat nemůže. Jen kdyby nad ním nebyly stále ty mráčky.