Celebrity pod lupou: Belmondo miloval maminku, v Delonovi našel přítele a žádná škola s ním neměla trpělivost

Přestože vyrůstal ve válečné době, díky péči svobodomyslných rodičů prožil krásné dětství plné dobrodružství, a to když před válečným nebezpečím matka s dětmi odešla na čas na venkov. Ani tam nebyl život úplně jednoduchý, ale bylo tam to zásadní – na malých farmách roztroušených po kraji se dalo obstarat jídlo.

Belmondovi utkvěla vzpomínka, kdy se jeho maminka sveřepě učila jezdit na kole, protože benzín se sehnat nedal a některé farmy v okolí Clairefontaine byly vzdálené desítky kilometrů. Obcházet vše pěšky bylo nemožné. Sám si z té doby odnesl poučení, že člověk potřebuje především silnou vůli. A vzor v matce našel. Sama zůstala s dětmi v domě uprostřed lesů, protože otce neminula mobilizace. A také sama dokázala ukrýt tříčlennou židovskou rodinu. Nemohla se svěřit nikomu. V těžkých časech se nedalo věřit ani známým.

Právě na svou matku a její odřená kolena z neustálých pádů z kola si vzpomněl, když se rozhodl stát hercem a první pokus mu nevyšel. Chtělo to jen pevnou vůli a odvahu!

Když skončila válka a život se začal vracet do normálních kolejí, bylo Belmondovi 12 let. Zavzpomínal i na své první vydělané peníze, které si zasloužil svou výřečností. Na tržišti se pořádala soutěž o nejlepšího místního dryáčníka. Byl jediným dítětem, které se do soutěže přihlásilo, a měl vychvalovat dobrodiní slipů. Usoudil, že nemůže být složité prodávat spodky, které důvěrně zná, a dokázal odborně debatovat o pružnosti, velikosti otvoru na nohy anebo o objemu látky vepředu i vzadu. Nakonec soutěž vyhrál a jako cenu dostal velký porcelánový servis, který obratem prodal v hotelu a domů odcházel s kapsou plnou peněz a s příjemným pocitem, že dokázal pobavit lidi.

Právě kvůli tomu hřejivému pocitu, že někoho rozveselí, byl často venku a tam potkával i „děti ulice“. Jedním z nich byl i Alain Delon, se kterým to bylo od prvních okamžiků jedno velké přátelství. Byli si ve všem podobní, tedy s výjimkou rodinného zázemí. To Alain neměl, a tak měl život o hodně těžší a pod dohledem úřadu pro ochranu dětí.

Veselou mysl a nezkrotného ducha však Belmondo nedokázal dobře prodat ve škole. Tam pro jeho rozpustilé kousky neměli pochopení a škol vystřídal opravdu hodně. Sám to nazval „neslučitelností s institucí, která očividně nepovažuje dětství za čilý a něžný ráj, ale za šedou a studenou celu, zbavenou všech známek lidskosti“. Ve škole tak rád přijal roli lajdáka a ničemy se zájmem o přestávky. Ze školy si odnesl jen lásku k fotbalu.

Jak rostl, začalo se ukazovat, že je jeho vzhled okolím vnímán jako ošklivý. Když přišel někam s Delonem, mluvilo se o nich jako o krasavci a zvířeti. Na konzervatoři si vyslechl od profesora drsný verdikt:

Nikdy nebudete na divadelní scéně nebo ve filmu držet žádnou ženu v náručí!

A Belmondo se rozhodl, že z něj udělá lháře. Na plátně i mimo něj jeho náručí prošly ty nejkrásnější ženy té doby. Jen Brigitte Bardot jeho svůdnickému umění dokázala odolat. Fyzická ošklivost mu však nijak nebránila v uspokojivém citovém životě. A to si stihl ještě ve rvačce se spolužáky z filozofické třidy zlomit nos. Ten popsal jako bramboru a jediné, čeho litoval, bylo to, že zapomněl, jak se jmenoval mladík, který mu „boxerský nos“ udělal. Byl přesvědčený, že právě to dodalo jeho vzhledu na zajímavosti – bez tak ošklivého nosu by se nikdy nestal hereckou hvězdou, ale skončil by jako komparzista. Možná by ale na vzhledu zapracoval později, protože kromě fotbalu si zamiloval i box.