Zítra v podvečer se zastaví čas. Nova Cinema vysílá komedii, kterou polovina Čechů miluje a ta druhá se za ni stydí

Film, který přežil svou dobu

Ecce homo Homolka režiséra Jaroslava Papouška vznikl v roce 1969, tedy v době, kdy československá nová vlna doznívala a její hlavní tvůrci odcházeli do exilu. Po odchodu Miloše Formana a Ivana Passera zůstal Papoušek jedním z posledních, kdo dokázal zachytit českou realitu s podobnou přesností a možná ještě větší ironií.

Zatímco jiní tvůrci své postavy milovali, Papoušek je pozoruje s odstupem. Někdy až nemilosrdně.

Obyčejná rodina, neobyčejně přesná

Homolkovi jsou rodina, jakou zná téměř každý. Děda, který chce mít klid a jít na fotbal. Babička, která všechno řídí. Syn Ludva, věčně uťápnutý mezi manželkou a rodiči. Heduš, která nahlas prožívá každou křivdu. A k tomu nezvladatelná dvojčata.

Na začátku vyrážejí na výlet do přírody. Idylu ale naruší ženský křik o pomoc, a stejně rychle, jako idyla přišla, zase zmizí. Rodina se vrací domů a místo odpočinku začíná série drobných konfliktů, které postupně přerůstají v otevřené hádky. Nic dramatického se vlastně nestane. A přesto se rozpadá všechno.

Neděle jako zkouška vztahů

Film funguje jako přesně odpozorovaná studie rodinného soužití. Stačí jeden den, aby se ukázalo, co se běžně skrývá pod povrchem. Nepovedený oběd, opilecký výstup, nefunkční televize, spálené řízky. Každý detail přispívá k atmosféře dusna, které postupně houstne. Postavy si vyčítají staré křivdy, přehazují vinu a utápějí se v sebelítosti.

A přitom jde o situace, které jsou až bolestně známé.

Herecký koncert bez pozlátka

Síla filmu stojí na hereckých výkonech. Helena Růžičková jako Heduš, Josef Šebánek jako děda, František Husák a Marie Motlová vytvářejí typy, které nepůsobí jako filmové postavy, ale jako lidé odvedle.

Zajímavé je, že právě Josef Šebánek byl původně neherec. Nabídku přijal s obavami, protože měl hrát po boku zkušených herců. Režisér ho musel dlouho přesvědčovat.

Nakonec ale zapadl dokonale. Jak později vzpomínala Helena Růžičková, během natáčení bavil celý štáb tak, že „všichni řvali smíchy“.

Dvojčata, která překvapila i režiséra

Zvláštní kapitolu tvoří dětské role. Matěj Forman a Petr Forman, synové Miloše Formana, byli původně jen jednou z možností. Papoušek si nebyl jistý, jestli zvládnou filmové natáčení.

Nakonec ho přesvědčili natolik, že jim rozšířil prostor i nad rámec původního scénáře.

Helena Růžičková na ně vzpomínala slovy:

Byli jako dva draci. Ale jak se začalo točit, hned byli ukáznění a disciplinovaní. Pochopitelně s nimi byla spousta průšvihů. Jednou si například Máťa rozsekl čelo hned nad obočím o ústřední topení. A Péťa si o pět minut později rozbil hlavu na stejném místě, ale o úplně jinou kulisu.

Smích, který trochu bolí

Papouškův humor není laskavý. Je přesný, někdy až nepříjemně pravdivý. Jsou to lidé, kteří se neumějí domluvit, nedokážou ustoupit a často ani nevědí proč. Závěrečná scéna, kdy oba páry tančí na Beethovenovu Ódu na radost, působí téměř absurdně. Jako pokus o smíření, který potrvá do další rodinné bitvy.

Kultovka, která nezestárla

Ecce homo Homolka se stal základem celé trilogie. Pokračování Hogo fogo Homolka a Homolka a tobolka už ale nedosáhla stejné kvality.

První díl zůstává výjimečný svou autentičností. Dialogy působí, jako by byly odposlechnuté z reálného života. Reakce postav nejsou přehrané, ale přirozené. Česká rodina se za desítky let proměnila, ale její základní dynamika zůstává překvapivě stejná.

Pokud jste tento film z roku 1969 nestihli na TV Nova, vrací se 15.5. na Nova Cinema v 18:10.