Díra: Film o brutálním vězení, které ukazuje, co vše člověk udělá pro přežití

Děj se odehrává ve specifickém vězení, kterému jeho obyvatelé říkají Díra. Princip je zdánlivě jednoduchý – vězení je hlubokou dírou, kde se na každém patře nacházejí dva vězni. Jednou za den do jejich cely seshora přijede obrovská platforma s jídlem, která má vězně nasytit. Problém je ovšem v tom, že všichni vězni spolu tuto platformu sdílejí. Ve vrchních patrech tedy lidé vesele hodují, zatímco do spodních se nedostane ani ohryzek od jablka. Vězni se každý měsíc probudí na jiném patře a tak během chvilky mohou z nejvyšších pater klesnout až na úplné dno.

Díky nenasytnosti vězňů, kteří jsou na tom zrovna lépe a obývají vrchní část Díry, dolní patra za celý měsíc neuvidí jediné sousto. A tady se ukazuje, co vše jsou lidé schopni udělat pro přežití. Pojídají cokoliv, co je k dispozici, včetně hnijících těl spoluvězňů, kteří spáchali sebevraždu, když zjistili, v jakém patře se nacházejí, nebo dokonce těla těch, které sami zabili. Platí tvrdé pravidlo: sněz, nebo budeš sněden. Přesto pokud se jim hrůzu měsíčního hladovění podaří přežít, ve vrchních patrech se opět chovají nenasytně a těmi pod sebou pohrdají. To vše se pokusí změnit idealistický muž Goreng, který si do Díry vzal jedinou věc – román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Kniha je více než symbolická – i Gorengova snaha je boj s větrnými mlýny a čiré bláznovství. Přesto věří, že dokáže přimět spoluvězně k solidaritě a zároveň upozornit lidi nahoře, k jakým hrůzám v Díře dochází.

Díra pochází ze španělské produkce a je to znát. Je příjemnou změnou po amerických filmech, které se k českému diváku stále dostávají v nejvyšší míře. Místo vyhrocených emocí a přehnaně drastických scén přináší čirou, nicméně velmi uvěřitelnou hrůzu a zděšení nad tím, co všechno člověk dokáže, a zároveň pocit marnosti nad tím, jak je náš boj o zlepšení podmínek mnohdy zcela marný. Zároveň ukazuje, kam až může vést pouhá ignorace a sobeckost. K tomu, aby společnost zcela ovládlo zlo, stačí, aby se dobří lidé dívali stranou a neudělali vůbec nic.

Tísnivou atmosféru skvěle doplňuje minimalistická nervy drásající hudba a strohé kulisy vězení, stejně tak jako herci, kteří nejsou hollywoodsky krásní, ale úplně obyčejně působící. O to víc jim věříme jejich vyčerpání, strach, ale i zlobu, která se skrývá někdy velmi hluboko, jindy bublá těsně pod povrchem. 

Po svižné hodině a půl příběhu se nám dostává otevřeného konce, což by samo o sobě nevadilo, naopak. V tomto případě je otevřený konec možná mnohem působivějším řešením, nežli by byl uzavřený příběh. Velkým nedostatkem však je, že za celou dobu se nám nedostane vysvětlení, kdo takové vězení sestrojil a proč. Jedná se o sociální experiment, nebo ho vede zvrhlík, který se vyžívá ve sledování násilností, které se uvnitř dějí? Alespoň tohle by si divák zasloužil vědět. Jinak je ale Díra zajímavým počinem, na který se rozhodně vyplatí podívat. Českému diváku je dostupná i s titulky na Netflixu.