Dědictví aneb Kurvahošigutntág: Film, který pobouřil, znechutil, a nakonec nadchl a pobavil. Jen Irence trošku zavařil

Vypadalo to, že premiéra diváky a kritiky moc nenadchla

Po premiéře v prosinci 1992 byly první ohlasy na film byly až zdrcující. Psalo se o reviálním herectví Polívky a o tom, že umí zahrát jen burany. Režisérka Věra Chytilová nenašla ani odvahu, aby šla po premiéře mezi novináře, a filmová kritika jí vůbec nešetřila. Je těžké dnes vysvětlit, co se to vlastně s filmem stalo, že došlo k obratu, ale diváci a časem i kritici přísný ortel nad filmem změnili.

Možná jen komedie, která nebyla až tak nadsazená, vznikla moc brzy. Společnost naivně věřila, že nešvary lidské povahy zmizí s příchodem demokracie a svobody. Pár let trvalo, než lidé začali potkávat ve svém okolí podobné verze zbohatlíků, kteří se dostali ze dne na den k penězům, ale to z nich neudělalo chytřejší a lepší lidi.

Film se nelíbil ani politikům, dostal dokonce nálepku jako společensky nebezpečný. A to šlo o komedii!

O filmu

Bohuš Stejskal je ztroskotanec, který ovšem svůj život nevidí nijak dramaticky. Moc náročný není, na kořalku si umí vydělat, a přestože žije sám v rozpadající se chalupě, je vlastně spokojený. Poklidné poflakování se mění v okamžiku, kdy se setkává s advokátem Ulrichem a získává peníze, které ani neumí spravovat. Jenže peníze začnou měnit novému milionáři pohled na svět a také zjišťuje, že se mění jeho vztahy s okolím. Všichni vědí, že si peníze nezaslouží a chtěli by si také něco málo vzít pro sebe.

Buran Bohuš začíná zjišťovat, že svět může díky penězům fungovat i jinak a skoro všechno si může koupit. A kolik má najednou kamarádů! Vlastička je přítulnější, Irenka se nastěhuje. A idylka pokračuje až do okamžiku, než advokát Ulrich zjistí, že je všechno jinak. To teprve Bohuš vidí, kolik kamarádů má a jak se věci rychle mění.

Nápad na film a šok pro představitelku Irenky

Za nápadem na film byla Bolkova osobní zkušenost, kdy šel s rodinou po ulici a potkal opilce, který se chlubil tím, že si ho může koupit a třeba si pro něj poslat taxík.

Zatím co Polívka a Chytilová se dočkali uznání až pár let po premiéře, filmová Irenka v podání modelky Šárky Vojtkov​​​​​​é na tom byla úplně jinak. Popularitu do té doby neznala a ani si ji nedovedla představit. To, co přišlo po její roli Irenky, ji úplně zaskočilo. Šárka už sice měla zkušenosti z reklam, ale to nebylo nic, co by ji proslavilo.

S rolí Irenky to bylo jinak. Na konkurz šla jen proto, že jí o něm řekl fotograf, který ji využíval pro focení reklamních kampaní. Šlo o Jeffa Kratochvíla, který byl také dvorním fotografem Polívky.

Na konkurz přišlo asi 40 děvčat a Šárka roli dostala. Natáčela asi měsíc a moc se jí to líbilo. Kromě 50 tisíc získala nové přátele a často byla na place i v okamžiku, kdy netočila.

Po premiéře ji však čekal šok. Stala se z ní atrakce, byla Irenkou a všichni ji poznávali. Kvůli lechtivým scénám si o ní lidé udělali obrázek a podle role se k ní tak chovali. Jenže na nelichotivý sexuální symbol nebyla mladá žena připravená. A nabídky na práci se jen hrnuly, ona byla však příliš vyplašená a všechny odmítala, čehož později i zalitovala. V tom období však udělala velké rozhodnutí, a když odjížděl její přítel do Itálie, odjela s ním. Na Irenku se tak časem zapomnělo a herečka jedné role se časem vrátila do Brna, kde podniká.