Černá kočka, bílý kocour: Kosturica ve skvělé formě

Balkán se vším všudy

Staří přátelé Grga a Zaria se již čtvrt století neviděli. Už se nemohou dočkat, až se opět potkají! Bohužel ale Zariův známý potřebuje velmi nutně nějaký cash, a proto se obrátí na cikánského bohatého kmotra Grgu se lží, že Zaria již umřel. Chce půjčit peníze. Jak se ale nyní vykroutit z dluhu, když nemá ani vindru? Nezbyde než se vykoupit domluveným sňatkem s liliputánkou Beruškou. Ani jemu, ani Berušce se ale do svatby nechce.

Asi už je vám jasné, že tento film nebude potřeba zkoumat. O příběh zde až tak úplně nejde. Když si jej pustíte, ocitnete se v naprosto jiném světě. A to uprostřed nefalšovaného Balkánu, kde každý prožívá svůj temperamentní a hudbou protkaný osud. Změť filmových obrazů vás dokonale usadí do židle, ze které vstanete snad až pár minut poté, co film skončí. Tak dlouho vám ještě bude dobíhat ta neuvěřitelná směsice obrazů, veselí i citů.

Pitbull Terrier

Crna mačka, beli mačor je první snímek, pro který si sarajevský režisér Emir Kosturica zajistil hudbu zcela sám. A to se svou vlastní kapelou The No Smoking Orchestra. A o jaký žánr hudby že se jedná? Gypsy punk, garage rock nebo prostě world music. Kdo film zná, už nikdy ze své hlavy nevymaže píseň Pitbull Terrier.

Postavy ve snímku mluví romsky, srbsky i bulharsky - a často tyto jazyky mezi sebou mění. Tvůrci filmu obsadili pro snímek Romy, kteří bydleli v okolí makedonského hlavního města Skopje. Snímek Emira Kosturicy získal v roce 1998 několik ocenění z mezinárodních filmových festivalů. Odnesl si například Stříbrného lva za nejlepší filmovou režii na benátském filmovém festivalu.