Celebrity pod lupou: Jiří Kodet nejprve Hřebejka v roli Jindřicha Krause ve filmu Pelíšky neoslnil

On se těmto legendárním příběhům nijak nebránil a sám občas něco přidal. Hodně známá je jeho hláška, že text se učí pouze zbabělci, nebo vzpomínka na jeho vysokoškolskou zkoušku z ruštiny, kterou složil v pečlivě naučené bulharštině.

Herecké geny zdědil možná už po pradědovi Budilovi. Jeho děda Jiří Steimar byl v českém divadelnictví pojmem a dotáhl to až do Národního divadla, stejně jako jeho matka Jiřina Steimarová. Právě ta přivedla Jirku ještě jako dítě před kameru, když v protektorátu režisér sháněl malého kluka.

Herectví z počátku Kodeta nijak nenadchlo a nastoupil do učení na jezdeckém učilišti v Kladrubech, kde se vyučil žokejem. Po čase se mu to nějak rozleželo, a nakonec se přihlásil na DAMU. Vzali ho na druhý pokus.

Před kamerou po škole moc příležitostí nezískal, protože nevypadal jako budovatelský dělník. Pokud už si na něj režiséři vzpomněli, hrál floutky, elegány a sukničkáře. Přestože mu hodně slušela uniforma, oko divaček moc nepotěšil, a když hrál kriminalistu Michala Exnera v detektivce, byl pořád v civilu. Oblibu si získal hlavně u ženského publika a často byl označovaný jako šlechtic, furiant nebo rebel.

Ve filmu Pelíšky byla postava Krause inspirovaná dědečkem Petra Jarchovského. Jan Hřebejk nebyl ze začátku z obsazení Kodeta nijak nadšený. Herec měl nově udělané zuby, které mu nesedly, a byl hodně mrzutý. Režisér Jiří Krejčík, který si zahrál malou roli rodinného lékaře, mu poradil, aby se obrnil trpělivostí a dal Kodetovi čas. To se nakonec ukázalo jako skvělý nápad, protože spolu s Miroslavem Donutilem a Jaroslavem Duškem vytvořili ve filmu nezapomenutelné postavy.

Jeho hláška „Proletáři všech zemí, vyližte si pr…“ patří k nejoblíbenějším hláškám z filmu, a to ani nebyla ve scénáři. Na natáčení ji jednou vzpomenul právě režisér Jiří Krejčík, který ji slyšel z úst herce Josefa Hlinomaze.

Film Pelíšky, jehož natočení se odkládalo celých šest let, protože na něj nebyly finance, nakonec vydělal v kinech 60 milionů korun.

 Závěrem se hodí připomenout si jednu ze vzpomínek Jiřího Kodeta na své dětství. Údajně tak moc zlobil, že už si s ním rodiče nevěděli rady a rozhodli se dát ho na čas do kláštera. Tam mu bylo po rodině hrozně smutno a často musel za trest klečet. Jednou v kostele otevřel modlitební knížku a tam byl obrázek Panny Marie, která se mu moc líbila, a tak ten obrázek ukradl. Potom se mu to rozleželo, protože ukrást obrázek, a ještě k tomu v kostele, bral jako velký hřích, ze kterého se musel vyzpovídat. Zpovědník se na něj jen vlídně usmál a řekl mu, že bude muset sundat boty a vydat se pěšky a bos na cestu do Říma. On to vzal vážně a začal se chystat na cestu. Naštěstí ho včas zastavili.