Rodák z Třebíče promluvil o herectví, studijních začátcích i rodině. Jeden ze synů se potatil

Každý si tehdy prošel Husou na provázku

Jeden z nejoblíbenějších českých herců současnosti se narodil 7. února 1951 v Třebíči. V pořadu Dobré dopoledne na Českém rozhlasu se rozpovídal nejen o své lásce k Vysočině. „Vzhledem k tomu, že jsem se narodil v Třebíči, asi je mi předurčeno geneticky, že vztah k Vysočině mám vřelý. Máme tam i letní dům, jezdím tam nejraději a vždycky tam pobývám skoro celé léto, někdy i v zimě,“ prozradil.

Nedlouho po absolvování základní školy se s rodinou přestěhoval do Brna a právě to je s jeho osobností nejčastěji spojováno. Sem klademe jeho další studia a divadelní začátky s dalšími dnes už legendárními herci. Leckdo by si mohl myslet, že odstartovat hereckou dráhu v Brně musí být těžší, než kdyby začínal v Praze, ale podle zkušeností Miroslava Donutila tomu tak není.

Začínat v Brně nebylo těžší, protože my jsme se v podstatě už během studia na Janáčkově akademii múzických umění začali potkávat s těmi, kteří tehdy zakládali budoucí slavné brněnské divadlo Husa na provázku… My třeba s Bolkem Polívkou jsme do toho okamžitě vpluli, ale všichni ti, kteří studovali se mnou, ať to byl Jirka Bartoška, Karel Heřmánek nebo Pavel Trávníček a další, všichni jsme tím provázkem prošli a tím, že jsme vytvořili jednolitou partu, se nám to období docela dobře strávilo.

Vrací se oblíbený krimi seriál s otcem a synem

Pětasedmdesátiletý herec vytvořil množství nezapomenutelných rolí, včetně poručíka Troníka z Černých baronů (1992), advokáta Ulricha z Dědictví aneb Kurvahošigutntág (1992) nebo rázného otce rodiny a majora Šebka z Pelíšků (1999). Činný je stále i na poli seriálovém, nejnověji jsme ho mohli vidět v krimi seriálu Záhadné případy, který se v roce 2027 vrátí na obrazovky s novou sérií. Co se filmů týče, z poslední doby má na kontě třeba komedii Jak se nám to mohlo stát!? (2025), kde si opět zahrál s Bolkem Polívkou, nebo komedii Někdo to rád v Plzni (2026).

Miroslav Donutil v rozhovoru promluvil také o synech, starším Tomáši a mladším Martinovi. Toho mladšího můžete znát ze Záhadných případů, šel totiž v tátových šlépějích a stal se hercem.

Starší syn dokonce nedávno přiznal, když jsme s mladším synem vedli debatu o herectví, že ho to taky docela chytlo jeden čas, že by byl hercem, což mě překvapilo. Já jsem to od něho nikdy nečekal, ale dělá webové stránky pro firmy a reklamu. Zase není od kreativity úplně daleko. Co se týče mladšího syna, ten se rozhodl pro herectví okamžitě, jakmile dokončil základní školu. Šel dělat přijímačky na konzervatoř, které se mu povedly, a stal se hercem. Moje taková ta první přání, to byl námořník, cestovatel, novinář, lesník, tak se to různě střídalo. Protože tenkrát jsme cestovat nemohli, tak mě lákaly dálky a novinařina s tím spojená. Až pak mi došlo, čím vším musel tehdejší novinář projít, aby jím mohl být, takže jsem rád, že jsem si novináře pouze zahrál.