Zítra vysílá ČT1 film, ze kterého má trauma 90 % Čechů. Přesto se očekává rekordní sledovanost

Detektivka, která obstála navzdory době

Počátek šedesátých let nebyl pro „obyčejné“ detektivní příběhy jednoduchý. Každý film musel projít ideologickým sítem a čistě žánrová zábava byla podezřelá. Přesto se režisérovi Petru Schulhoffovi podařilo natočit krimi film, které ani po více než šedesáti letech neztratil sílu. Film natočený podle románu Eduarda Fikera Kilometr devatenáct, dnes patří ke klasice československé kriminalistiky a k tomu nejlepšímu, co tehdejší kinematografie v tomto žánru nabídla.

Temný případ u silnice a minulost, která zabíjí

Zápletka začíná zdánlivě „obyčejnou“ vraždou – úmyslným přejetím mladého muže na silnici u pohraničního města. Vyšetřování však rychle odhaluje složitou síť vztahů, lží a dávných vin sahajících až do doby nacistické okupace. Major Kalaš a nadporučík Varga postupně rozplétají případ, v němž hrají roli tajné fotografie, vydírání, špionáž i snaha umlčet nepohodlné svědky.
Síla filmu spočívá v postupném dávkování informací, důrazu na detaily a mrazivé jistotě, že minulost se nedá umlčet, pouze oddálit.

Hrušínský a Brzobohatý: Kontrast, který funguje i dnes

Jedním z hlavních důvodů, proč je film dodnes tak ceněný, je herecké obsazení. Rudolf Hrušínský v roli majora Kalaše vytváří postavu klidného, soustředěného a lidského vyšetřovatele, který nepotřebuje zvýšený hlas ani gesta. Jeho civilní projev se stal vzorem pro celou „kalašovskou“ sérii.

Protipólem je Radoslav Brzobohatý jako energičtější a mladší Varga. Jejich kontrast působí přirozeně a autenticky – přesně tak, jak diváci u skutečných kriminalistů očekávají. Právě tato dvojice patří k nejlépe fungujícím vyšetřovatelským tandemům československého filmu.

Petr Schulhoff a zrod kultovní krimi linie

Režisér Petr Schulhoff zde stál teprve na začátku své filmové dráhy, přesto podal mimořádně zajímavý výkon. Precizní práce s kamerou Bedřicha Baťky, důraz na střih a tísnivou atmosféru i schopnost potlačit ideologický balast na minimum dělají z filmu nadčasovou záležitost.

Právě tento film položil základy pro další slavné detektivky s majorem Kalašem – Vrah skrývá tvář, Na kolejích čeká vrah nebo Po stopách krve. Schulhoff se díky nim zařadil mezi klíčové tvůrce československého kriminálního filmu.

Praha, Bránický most a autentická místa činu

Film se natáčel především v Praze a okolí, část exteriérů vznikla také v Novém Kníně. Z dnešního pohledu jsou cenné zejména záběry míst, která už neexistují – například okolí někdejšího autobusového nádraží Pankrác nebo tramvajové smyčky JAWA.
Silnou stopu zanechal i Bránický most, známý jako „Most inteligence“, kde se odehrává jedna z klíčových scén. Autenticitu podpořila i spolupráce s reálnými kriminalisty – Rudolf Hrušínský se dokonce účastnil skutečných výslechů, aby svou roli pojal co nejvěrohodněji.

Zajímavosti z natáčení 

Natáčení nebylo bez rizika ani pro herce. Brzobohatý vzpomínal na účast při výjezdech pražské mordparty včetně ohledávání mrtvých těl. Role Helgy Čočkové byla dodatečně předabována Jiřinou Bohdalovou a některé obce ve filmu jsou zcela smyšlené. Detektivní metody – například hledání zakopané mrtvoly pomocí pachových stop, působí dodnes překvapivě moderně.

Jak film vidí diváci dnes

Divácké recenze se shodují: Strach je syrová detektivka s pečlivě vybudovanou mrazivou atmosférou, která navzdory ideologickým kompromisům obstála. Chváleny jsou herecké výkony, kamera i režijní jistota. Mnozí diváci oceňují, že film dokázal nabídnout „normální“ krimi v době, kdy to nebylo samozřejmé, a právě proto se stal součástí zlatého fondu československé kinematografie.