Skvělý český herec promluvil o divadle, slepicích a o tom, proč se Češi musí vzpamatovat

K herectví se dostal naprosto neplánovaně, když se z dlouhé chvíle dal k ochotníkům, kteří hledali nové tváře. A najednou už studoval DAMU. Ještě během školy si občas zahrál v Ostravě a v roce 1976 dostal šanci u režiséra Sokolovského v seriálu Muž na radnici natočeného podle scénáře Jaroslava Dietla. Problém byl v tom, že Sokolovský byl na nože s divadelním režisérem Janíkem, a tak mu kvůli seriálu dokonce hrozil vyhazov ze školy.

Před kamerou toho stihl hodně, sám říká, že je okoukaný

To byl ovšem teprve seriálový rozjezd a za celou kariéru těch seriálových rolí nakonec vytvořil opravdu hodně. Teprve po sedmdesátce mu došlo, že už by mohl být i bezstarostným důchodcem. A to při rozjezdu do života vůbec netušil, jak se bude živit. Prodělal těžkou operaci ucha a podle lékařů nesměl dělat prakticky nic. Nesměl být v prachu, v suchu, ve výškách. Tak se vyučil nástrojářem jako otec, ale potom ho nasměrovali správným směrem ti ochotníci.

I přes úctyhodnou práci před kamerou si Zdeněk Žák nejvíce cení divadla, protože právě tam se podle něj ukáže, zda je člověk opravdový herec. Ve filmech a seriálech může podle něj hrát úplně každý a nevypovídá to nic o talentu.

Kvůli dětem utekl z Prahy

Většina herců jeho generace, kteří hrají v pražských divadlech, si venkov užívá jen rekreačně a opečovávají si své chaloupky. Zdeněk Žák už pomalu tři desetiletí žije na statku u Českého Brodu. Důvod stěhování byl tenkrát daný. Jeho vyženěné dcery trpěly různými alergiemi, a proto se rodina odstěhovala na čerstvý vzduch. Byt v Praze časem přenechal dceři, která je rovněž herečkou.

Statek, kde se usadil, začal opravdu fungovat jako hospodářství se zvířaty a s pěstováním ovoce a zeleniny. Herec začal dokonce i včelařit a jak přiznal v talkshow 7 pádů Honzy Dědka, párkrát musel kvůli pobodání rušit i představení.

Začátky hospodářství nebyly snadné, protože on ani manželka nic o práci na statku nevěděli.

Jinak hospodaříme, jak se říká, metodou pokus omyl. První šok byl, že jsem si myslel, že slepice musí mít kohouta, aby měla vajíčka. Dcera chodila pro vajíčka, a protože se ho bála, chodila s takovým gumovým obuškem, sebrala vajíčka, odkopla kohouta. Říkal jsem si, že přece chudák nebude takhle půl života chodit pro vajíčka se strachem, tak jsem se na to ptal. Měli mě všichni za idiota,

vyprávěl před časem u Honzy Dědka.

Dnes už je zdatným farmářem, a dokonce poslouchá i lékaře a pečuje o své zdraví, aby si tu dřinu ještě dlouho mohl užívat. Jediné, čeho se bojí, je to, abychom zase nespadli do područí jiných zemí. Jeho odpověď na otázku stojí za zamyšlení. Tak se vyjádřil pro ceskeduchody.cz.

Myslíte si, že se to může stát?

Myslím si to, může se to stát velice rychle, protože my jsme národ, který strašně rád zapomíná. A jsme také bohužel národ, který se pořád po někom opičí. Takže buďto jsme byli v područí sovětů, nebo teď jsme v područí západních velmocí. Ale máme určitě na to být svoji. To jsme nějak zapomněli.

Protože jakmile si člověk uvědomí, že když byla první republika, o které se jednou mluvilo… Vlastně celá Evropa se řídila kulturou, módou podle Československa, a to prostě vymizelo. Měli bychom se vzchopit a uvědomit si, že jsme Češi a že také něco dokážeme.