Byl u všeho, co jsme jako děti milovali. Dnes si na něj nevzpomene skoro nikdo z vás

Syn tesaře, narozený krátce před druhou světovou válkou, už jako malý chlapec přilnul k divadlu. Rodiče ho však dali do elektrotechnického učení a poté krátce působil v podniku Tesla. Po vojně se rozhodl zkusit přijímací zkoušky na DAMU. V té době nešlo u přijímacího pohovoru o maturitu ani o slavné rodiče. Na školu ho vzali, přestože byl u zkoušek hodně nervózní. DAMU nabídla obyčejnému klukovi úplně jiný svět. Ocitl se v nepoznaném světě plném umění a kromě budoucích kolegů poznal i řadu režisérů a pedagogů, kteří si všimli jeho talentu.

Ne všichni herci jsou zrození pro velké hrdinské role

V roce 1960 nastoupil do Městských divadel pražských, kde prožil 30 let. Jeho doménou byly komické postavy, rolí hrdinů se nedočkal. Zvykl si na role smolařů a podivínů s pohnutým osudem. Sám herec přiznával, že hrál tzv. blbečky a že mu to jednoduše šlo.

I přesto, že nehrál významné postavy, jeho kolegové, se kterými se před kamerou potkal, vzpomínali na jeho pracovitost, lidskost a profesionalitu. Nikdy nebyl unavený a ve špatné náladě. Nikdy se nesnížil k tomu, aby někoho z kolegů pomlouval, raději mlčel. Herci potvrdili, že měl dar trefit se do podstaty věci. Jeho slova tedy vždy měla váhu.

Jeho herecké schopnosti ocenil třeba i Petr Nárožný, který si herce vedlejších rolí cenil. Věděl, že právě bez takových lidí by film nemohl fungovat. I Lubomír Lipský o něm mluvil s úctou a dojetím. Prý uměl z epizodky udělat herecký šperk. Dokonce neprošlo bez povšimnutí i to, že byl velice citlivý člověk, který pomáhal, kde mohl. Oblíbili si ho i režiséři, kteří věděli, že svěřené vedlejší role zahraje jako profesionál, nebude se na nic vyptávat, vezme i malou roli a odvede profesionální práci.

Nemoc mu zkomplikovala život

Prokletím herce byla těžká cukrovka, kterou nebral vážně a nepíchal si inzulín. Nikdo nevěděl proč, neměl ve zvyku si stěžovat. Nakonec právě ignorace zdravotních problémů vedla k tomu, že mu dcera zajistila místo v pečovatelském domě v Libochovicích, kde se o něj vzorně starali.

V roce 2014 se jeho zdravotní stav zhoršil. V červenci téhož roku však jeho život uhasl. Měl 78 let a jeho odchod proběhl bez většího zájmu médií. Nekonal se žádný veřejný pohřeb ani velké smuteční oznámení.