Závist, zlomyslnost a škodolibost: Režisér Petr Schulhoff uměl namíchat pro komedie ty správně jedovaté esence

Režisér a scenárista Petr Schulhoff úkol splnil. Jeho první komedie založená na soužití sousedů měla premiéru v kinech v roce 1976. Z průměrného snímku dokázali udělat nadčasovou veselici mimořádně oblíbení herci. Naprosto nenápadně se v komedii objevuje panelákové sídliště jako trumf moderní společnosti. Nové a „dokonalé“ bydlení lidé dostali výměnou za své vlhké a zastaralé byty v činžácích, které musely ustoupit budovatelským plánům pro blaho všech.

Postarší seladon Evžen Novák v podání Miloše Kopeckého si přivydělává jako komparzista. Jednou se vrací domů ve veselé náladě a potká sousedku Bartáčkovou. Vtipně sousedce naznačí, že její muž se právě věnuje cizí mladé dívce, a tak začne mezi sousedy tichá válka. Bartáček se chce pomstít! Jedna rodina se předhání s druhou s jediným cílem: znepříjemnit sousedům život.

Manželku Miloše Kopeckého si zde zahrála Stella Zázvorková, která skutečně podlehla kouzlu vyhlášeného proutníka a několik měsíců byla jeho manželkou. Jeho ego a zálety však vztahu neprospívaly a Zázvorková ráda říkala, že ji Kopecký vyléčil z touhy po manželství. Do konce života už si manžela nepořídila.

Zřejmě jim to nešlo moc předstírat ani před kamerou, protože v dalším filmu o vykutálených sousedech (Co je doma, to se počítá) z roku 1980 už Božence Novákové dělal manžela Jiří Sovák, zatímco druhý pár, Bartáčkovi, zůstal ve stejném složení – Iva Janžurová a František Peterka.

Dokonce i Luděk Sobota se do volného pokračování vrátil jako syn od Nováků. A to se mu do natáčení prvního filmu moc nechtělo a svolil jen pod podmínkou, že může improvizovat podle své chuti.

Sousedé si byli evidentně souzeni. Když došlo na stěhování do moderních bytů v panelákovém sídlišti (staré činžáky musely ustoupit moderní výstavbě, jako bylo třeba metro), Bartáčkovi i Novákovi se radovali, že se zbaví sousedů. Jenže s notnou dávkou škodolibosti je scenárista (Schulhoff) strčil nejen do jednoho paneláku, ale i na stejné patro.

Určitě je zajímavé, že cenzura nechala bez povšimnutí reálný stav nové panelákové zástavby, kdy se byty zkolaudovaly trochu předčasně a na sídlištích často chyběly chodníky. Lidé tak třeba do jediné dostupné samoobsluhy museli přes staveniště, které se po dešti měnilo v bahnitou past. Telefonní budky byly věčně nefunkční, na zavedení telefonu do bytu se bez protekce čekalo dlouhou dobu. Kromě bytů nebylo široko daleko nic. Vše teprve čekalo na vybudování, včetně trávníků, hřišť pro děti atd.

I přes jednoduchost zápletky je nutno dodat, že velká část zlomyslných hříček sousedů byla opravdu zábavná a nikdo nemusel do filmů pouštět umělý smích, aby bylo jasné, že jde o komedii. Diváci se bavili v kinech a baví se dodnes u televizních obrazovek.