Alain Delon proti Jean-Louisi Trintignantovi. Souboj dvou legend, na který se nezapomíná

Francie se stále vzpamatovávala z války. Právě tehdy začal příběh, který vstoupil do dějin

Když režisér Jacques Deray v roce 1975 začal natáčet film Povídka o policajtovi (Flic Story), vracel se o téměř tři desetiletí zpátky. Děj totiž začíná v roce 1947, v době, kdy se Francie stále vzpamatovávala z hrůz druhé světové války. Země se snažila obnovit zničená města i důvěru lidí v budoucnost, jenže vedle běžného života bujel také organizovaný zločin. Ulice Paříže ovládali gangsteři a policie sváděla každodenní boj s násilím, loupežemi i vraždami.

Právě do tohoto prostředí vstupuje inspektor Roger Borniche. Není to neohrožený akční hrdina, který všechny problémy vyřeší několika ranami pěstí. Je trpělivý, pečlivý a věří, že zločince lze dopadnout především díky vyšetřování a lidské inteligenci. Když dostane za úkol dopadnout nebezpečného vraha Émila Buissona, netuší, že hon potrvá dlouhé roky a stane se největší zkouškou jeho života.

Jen málokterý divák tehdy tušil, že film nevzniká podle smyšleného scénáře. Roger Borniche skutečně existoval a příběh vychází z jeho autobiografické knihy, v níž popsal vlastní zkušenosti s pátráním po jednom z nejhledanějších francouzských zločinců.

Delon odložil tvář gangstera. Na druhé straně zákona byl stejně přesvědčivý

Sedmdesátá léta patřila Alainu Delonovi. Publikum ho znalo jako elegantního, chladného a charismatického muže, který se dokonale hodil do rolí nájemných vrahů nebo členů podsvětí. Stačí připomenout Samuraje nebo Borsalina. O to větším překvapením bylo, když přijal roli policisty.

Roger Borniche v jeho podání není bezchybným hrdinou. Dělá chyby, pochybuje, často naráží na neochotu nadřízených a dlouhé měsíce sleduje stopu, která vždy vede do slepé uličky. Delon právě díky této civilnosti vytvořil jednu ze svých nejlidštějších postav.

Jeho protivníkem se stal další velikán francouzského filmu Jean-Louis Trintignant. V roli Émila Buissona nepřehrává ani nesází na okázalé výstupy. O to děsivější je jeho chladný pohled a naprostá bezcitnost. Zahraniční kritici se dodnes shodují, že právě střet Delona s Trintignantem představuje největší přednost celého filmu. Mnozí dokonce tvrdí, že Trintignant svým výkonem Delona místy zastínil.

Skutečný vrah naháněl hrůzu celé Francii

Émile Buisson nebyl obyčejný zlodějíček. Po útěku z psychiatrického zařízení v roce 1947 rozpoutal sérii loupeží a vražd, které šokovaly celou Francii. Zabíjel bez výčitek svědomí, neváhal odstranit ani vlastní spolupracovníky nebo informátory a policii se dlouhé roky vysmíval.

Právě proto nepůsobí Povídka o policajtovi jako klasická detektivka. Nejde o to, kdo je pachatelem. Divák od začátku ví, koho policie pronásleduje. Napětí vzniká z nekonečné hry kočky s myší. Borniche svého protivníka neustále dohání, jenže Buisson mu pokaždé unikne o několik minut nebo o jedinou špatně vyhodnocenou stopu.

Právě tato trpělivost odlišuje film od většiny tehdejších akčních kriminálek. Místo přestřelek sledujeme dlouhé vyšetřování, práci s informátory, výslechy i psychologický souboj dvou mužů, kteří se navzájem respektují, přestože stojí na opačných stranách zákona.

Natáčení s důrazem na autenticitu. Tvůrci nechtěli nic předstírat

Režisér Jacques Deray patřil mezi mistry francouzského kriminálního filmu a na autenticitě si dal mimořádně záležet. Natáčelo se převážně v pařížských ulicích, které stále připomínaly poválečnou atmosféru. Filmaři využívali skutečné lokace včetně pařížského metra a dalších míst spojených s původním případem. Výsledkem je mimořádně věrohodný obraz Francie konce čtyřicátých let.

Velkou zajímavostí je i to, že producentem filmu byl sám Alain Delon. Na scénáři spolupracoval bývalý policista Roger Borniche a spisovatel Alphonse Boudard, který měl s prostředím francouzského podsvětí vlastní zkušenosti.

Zahraniční kritici našli paralelu s legendárním Samurajem

Po premiéře se zahraniční recenzenti shodovali, že Povídka o policajtovi není klasickým akčním thrillerem. Oceňovali především realistické tempo, ponurou atmosféru a psychologickou hloubku. Britský server French Films označil snímek za jeden z nejlepších filmů Jacquese Deraye a upozornil na podobnost s legendárním Samurajem Jeana-Pierra Melvilla. Rozdíl je však zásadní – zatímco tam Alain Delon ztvárnil nájemného vraha, tentokrát stojí na straně zákona.

Další zahraniční recenzenti chválili věrnou rekonstrukci poválečné Francie i herecký duel Delona s Trintignantem. Podle mnoha kritiků právě jejich souhra povyšuje film nad běžné kriminálky sedmdesátých let. Objevily se sice i názory, že děj plyne pomaleji než americké thrillery, většina recenzí se ale shoduje, že právě civilnost a důraz na skutečnou policejní práci tvoří největší sílu snímku.

Kriminálka, která nezestárla ani po půl století

Dnes je Povídka o policajtovi považována za jednu z nejlepších francouzských kriminálních adaptací skutečných událostí. Není to film plný efektních explozí ani zběsilých automobilových honiček. Místo toho nabízí strhující souboj dvou výjimečných mužů, jejichž střet změnil dějiny francouzské kriminalisti.

Alain Delon dokázal, že nemusí hrát jen elegantní zločince, aby diváky okouzlil. Jako neúnavný policista Roger Borniche vytvořil jednu ze svých nejzralejších rolí a společně s Jean-Louisem Trintignantem zanechal ve francouzské kinematografii stopu, která ani po padesáti letech neztratila nic ze své působivosti.

Ve vysílání 3. 7. ve 21:55 na ČT2.