Zlaté rybky: Temná kriminálka normalizačních let, v níž zůstaly nejlidštější právě ryby

Kriminálka, která začíná tichem po výstřelu

Na první pohled jde o klasickou detektivku své doby. V činžovním domě zazní výstřel a sousedka Cajthamlová okamžitě přivolá Veřejnou bezpečnost. V bytě manželů Nejtkových pak kriminalisté nacházejí děsivou scénu. Eva Nejtková leží mrtvá s rozbitou lebkou, její manžel Zdeněk je těžce postřelený brokovnicí. Jenže případ od začátku nedává smysl.

Kapitán Hora v podání Radovana Lukavského záhy zjistí, že pachatel po útoku rozbil velké akvárium, ale rybičky z něj pečlivě přenesl do menší nádoby, aby neuhynuly. Právě tento podivný detail se stává jedním z klíčů k celému vyšetřování.

Pátrání vede do prostředí tehdejších „práškařů“, tedy lidí závislých na lécích a sedativech. Film se tak dotýká tématu narkomanie, které bylo v normalizačním Československu poměrně odvážné. Vyšetřovatelé postupně rozplétají síť překupníků léků, podivných známostí i starých křivd.

Nakonec se ukáže, že vrahem je bývalý narkoman Jaroslav Hanták. Když mu Eva Nejtková odmítla vydat léky, v afektu ji udeřil pohrabáčem. Rybičky však zachránil, protože mu jich bylo líto.

Radovan Lukavský jako elegantní kapitán Hora

Herecké obsazení dnes působí téměř jako přehlídka legend českého filmu. Radovan Lukavský vytvořil v roli kapitána Hory inteligentního, klidného a lidského kriminalistu, který nesází na hrubost, ale na psychologii. Pro Lukavského, známého především z divadla a historických filmů, šlo o jednu z výrazných civilních rolí.

Herec zemřel v roce 2008, ale dodnes je považován za jednu z největších osobností českého herectví. Jeho Hora nepůsobí jako propagandistický příslušník Veřejné bezpečnosti, ale spíš jako zkušený pozorovatel lidských slabostí.

Vedle něj exceluje Oldřich Vízner coby Jaroslav Hanták. Tehdy mladý herec dokázal vytvořit mimořádně autentický portrét zlomeného člověka závislého na lécích. Jeho nervozita, nejistota i náhlé výbuchy emocí dodávají filmu modernější tón, než bývalo u podobných kriminálek zvykem.

Herci, kteří už odešli

Při dnešním sledování filmu člověka překvapí, kolik výrazných osobností se v něm objevilo, a kolik z nich už bohužel není mezi námi.

Zemřeli například Adolf Filip, Ota Sklenčka, Jiří Kodet, Ladislav Potměšil, Marie Motlová, Karel Augusta, Vlastimil Bedrna či Karolina Slunéčková. Každý z nich přitom ve filmu vytvořil malou, ale zapamatovatelnou postavu.

Jiří Kodet se objevil jako průvodčí Karásek ještě dávno před tím, než se stal nezapomenutelným otcem Krausem ve filmu Pelíšky. Ladislav Potměšil, kterého si diváci později spojili hlavně se seriálem Hospoda a rolí majora Maisnera, zde hraje jednoho z kriminalistů.

Velmi zajímavé je také obsazení Jany Andresíkové do role zavražděné Evy Nejtkové. Diváci ji znají především jako čarodějnici z pohádkového seriálu  Arabela, ale Zlaté rybky ukazují její civilní a dramatické herectví.

Atmosféra normalizační Prahy

Režisér Otakar Fuka patřil ke zkušeným tvůrcům televizních i filmových detektivek. Zlaté rybky natočil úsporně, ale autenticky.

Velkou roli zde hraje atmosféra tehdejší Prahy – šedivé byty, zakouřené restaurace, nemocniční chodby i kanceláře Veřejné bezpečnosti. Kamera neukazuje město romanticky, ale realisticky a syrově. Díky tomu dnes film funguje i jako cenný obraz každodennosti konce sedmdesátých let.

Zajímavostí je, že šlo o jediný kinofilm inspirovaný dílem spisovatelky Evy Proškové. Její detektivní příběhy byly jinak častěji adaptovány pro televizi. Sama autorka se navíc podílela i na scénáři známého krimi filmu Přízrak režiséra Dušana Kleina.

Rybičky jako symbol lidskosti

Přestože Zlaté rybky vznikly jako klasická detektivka, dodnes zůstávají výjimečné hlavně psychologií postav. Film totiž nestaví jen otázku „kdo vraždil“, ale i „proč“.

Právě motiv zachráněných rybiček ukazuje, že ani vrah nemusí být jednoznačně zlý člověk. Jaroslav Hanták je spíše obětí závislosti, osamění a společenského pádu. V tom je film překvapivě nadčasový.

Tento retro kriminální příběh nabízí Seznam 19.5. ve 20:10.