Letní retro s Chalupáři: Zajímavosti o nejsledovanějším seriálu socialismu

Když se seriál v předrevoluční době vysílal, sledovalo ho v průměru 93 % všech televizních diváků a i v dnešní době má na ČSFD hodnocení krásných 84 %. Kdyby žil režisér František Filip, mohl by být na své dílo patřičně hrdý. Jedenáct epizod o délce necelé hodiny se stále u lidí těší velké popularitě.

Náročný finanční rozpočet 12 milionu Kč byl u tohoto seriálu už za ty roky navýšený o další miliony. V roce 2021 byl seriál poprvé odvysílán po nejnovější remasterované verzi. Tato snaha zachovat poklad české tvorby se v průběhu let už několikrát opakovala. Naposled trvala 1,5 roku a byla prováděna na jednom z nejkvalitnějších skenerů v Evropě. Originální negativy ze sedmdesátých let byly poničeny špatným skladováním. Byly dokonce napadeny plísněmi, které na mnoha místech narušily povrch materiálu. Československá televize totiž v minulosti nevlastnila žádný depozitář, kde by byla vhodná teplota a vlhkost. Remaster spočíval v kombinaci ostrých málo poškozených částí negativu s celistvými úseky pozitivu. Tak bylo v rámci možností docíleno nejvyšší kvality záběrů.

K celému natáčení se váže celá řada příhod. Například Jiřina Bohdalová si tak zamilovala chaloupku, kde jako paní Fuchsová bydlela, že ji chtěla koupit. Ale přestože byla populární v celém tehdejším Československu, majitelé svou chaloupku měli také moc rádi a herečce svůj poklad neprodali.

Místní obyvatelé z „namyšlených umělců z Prahy“ sice moc nadšení nebyli, ale žádné velké konflikty nevznikaly. Život v obci byl narušený hlavně tím, že v době natáčení nesměly jezdit traktory a štěkat psi. Dnes, kdy se vesnicemi od jara do podzimu ozývá zvuk sekaček a pil, by to byl větší problém.

Herci se s místními moc nekamarádili, když měli pauzu v natáčení, tak hráli karty a popíjeli. K dětem, které si chodily pro podpisy, byli vstřícní.

Největší zájem vzbuzovali každý den taxíky, které přivážely a odvážely umělce z Prahy a zase zpět. Měli totiž zajištěnou individuální dopravu a každý tak měl svůj vůz. Na vesnicích taxíky tak moc běžné nebyly, a tak to byla atrakce, kterou samozřejmě umělcům trochu záviděli. Ale vzhledem k popíjení v horkém létě by se herci domů vlastními vozy asi dostávali obtížně.