Korsický případ: Bláznivá francouzská jízda, kde ani Jean Reno nemá situaci pod kontrolou

Detektiv v ráji, který se rychle promění v noční můru

Soukromý detektiv Jack Palmer je přesně ten typ člověka, který si věří víc, než by měl. Elegantní Pařížan s pověstí zkušeného profesionála dostane zdánlivě jednoduchý úkol. Musí najít jistého Angeho Leoniho a doručit mu zprávu o dědictví. Zakázka vypadá jako rutinní práce, kterou zvládne během několika dnů. Jenže Palmer brzy zjistí, že jeho sebevědomí narazilo na mnohem tvrdší protivníky, než čekal.

Ange Leoni totiž žije na Korsice. A nejen to. Jako charismatický vůdce místního separatistického hnutí se pohybuje ve světě, kde se politika, rodinné vazby a násilí prolínají tak těsně, že Pařížan nemá šanci pochopit pravidla hry. Palmer přijíždí na ostrov s představou běžného pátrání, místo toho se ocitá v chaosu plném výhrůžek, únosů, explozí a absurdních situací.

Korsika se ve filmu stává téměř samostatnou postavou. Drsná krajina, uzavřená komunita a specifická mentalita místních vytvářejí prostředí, kde se pařížský detektiv mění v bezradného turistu. Každý rozhovor připomíná šifrovanou komunikaci a každý další krok vede k nové katastrofě. Palmer postupně ztrácí půdu pod nohama, zatímco kolem něj houstne atmosféra nedůvěry a nebezpečí.

Přesto se nevzdává. A právě jeho neustálá snaha zachovat profesionální tvář ve chvílích naprostého chaosu vytváří největší komické momenty filmu. Když konečně Angeho najde, pochopí, že celý případ je mnohem složitější, než se zdálo. A do všeho se ještě připlete půvabná žena, která zamotá hlavu nejen jemu, ale i divákům.

Christian Clavier a Jean Reno: sehraná dvojice francouzského filmu

Jedním z hlavních důvodů, proč Korsický případ funguje i po letech, je herecká dvojice Christian Clavier a Jean Reno. Oba patří mezi největší hvězdy moderní francouzské kinematografie a publikum si je oblíbilo už dávno před tímto filmem.

Christian Clavier byl v době natáčení specialistou na potrhlé, ukecané a často zbabělé hrdiny. Proslavil se především sérií Návštěvníci, kde vytvořil legendární komediální tandem právě s Jeanem Renem. V Korsickém případu svou tradiční polohu znovu rozvíjí. Jeho Jack Palmer je směšně sebejistý, neurotický a neustále o krok pozadu.

Jean Reno naopak působí jako přesný opak. Klidný, charismatický a nebezpečný Ange Leoni připomíná kombinaci mafiánského bosse a romantického rebela. Reno přitom využívá image drsňáka, kterou si vybudoval ve filmech jako Leon, Ronin nebo Purpurové řeky. Právě kontrast mezi oběma herci vytváří většinu humoru.

Zajímavé je, že oba herci byli v době premiéry vnímáni jako téměř jistota úspěchu francouzských komedií. Diváci jejich společné scény milovali, protože Clavier představoval chaos a Reno klidnou sílu. Ve Korsickém případu funguje tato chemie spolehlivě.

Film podle slavného komiksu

Málokdo dnes ví, že snímek vznikl podle populárního francouzského komiksu Reného Pétillona. Ten byl ve Francii obrovským hitem a získal prestižní komiksové ocenění na festivalu v Angoulême.

Tvůrci se snažili zachovat satirický tón předlohy, která si dělala legraci z korsického nacionalismu, místních stereotypů i francouzské politiky. Právě proto film často balancuje mezi bláznivou komedií a politickou satirou.

Režisér Alain Berbérian měl navíc zkušenosti s absurdním humorem díky spolupráci s komediální skupinou Les Nuls. To je na výsledku znát, některé scény připomínají téměř grotesku a schválně pracují s přehnaností.

Natáčení na Korsice nebylo jednoduché

Filmaři natáčeli přímo na Korsice, což dodalo snímku autentickou atmosféru. Produkce ale narážela na komplikace spojené s místní politikou i uzavřeností některých komunit.

Podle francouzských médií měli tvůrci obavy, jak budou místní reagovat na humor zaměřený na korsické separatisty. Přesto se film na ostrově nakonec natáčel bez větších incidentů.

Zajímavostí je také hudba skladatele Alexandrea Desplata, který se později stal hollywoodskou hvězdou a získal dva Oscary. Už v Korsickém případu bylo slyšet, jak dokáže kombinovat napětí s lehkostí komediálního tónu.

Jak film přijali diváci

Ve Francii vidělo film více než 2,5 milionu diváků a komedie se stala výrazným domácím hitem. V zahraničí byly reakce rozporuplnější, především kvůli specifickému francouzskému humoru.

Mnozí zahraniční recenzenti ale oceňovali chemii mezi hlavními herci a exotické prostředí Korsiky. Na serveru IMDb se často objevují komentáře, že film připomíná staré evropské komedie plné chaosu, bizarních postav a situačního humoru.

Část kritiků upozorňovala, že některé narážky mohou být pro nefrancouzské publikum hůře pochopitelné. Humor totiž často vychází z politických i kulturních stereotypů spojených právě s Korsikou.

Přesto si snímek našel fanoušky i mimo Francii. Diváci dodnes chválí především lehkost filmu, krásné lokace a schopnost udělat si legraci téměř z čehokoliv. Své diváky si tato komedie našla i u nás.

Připomenout si ji můžete 18. května ve 20:00 na ČT2.