Na zítřejší odpoledne změňte plány. ČT1 vysílá inteligentní komedii, kde exceluje Janžurka v hlavní roli

Co nás bavilo před 40 lety

Československá televizní tvorba osmdesátých let bývá často spojovaná s laskavými rodinnými příběhy, pohodovou atmosférou a humorem, který nikoho neurazí. Film Jestli jednou odejdu z roku 1985 na první pohled přesně zapadá do této škatulky, ale pod povrchem skrývá něco mnohem zajímavějšího.

Tvůrci totiž velmi přesně zachytili situaci, kterou zná obrovské množství žen i dnes, pocit, že domácnost funguje jen díky nim, zatímco okolí jejich práci považuje za naprostou samozřejmost.

Iva Janžurová jako žena, která už toho má dost

Hlavní postavou příběhu je žena, která se stará prakticky o všechno. Domácnost, rodinu, každodenní chaos i problémy ostatních. Jenže nikdo si její práce pořádně neváží. Manžel funguje v pohodlném stereotypu, děti berou servis jako automatickou součást života a všechno dohromady pomalu směřuje k momentu, kdy hlavní hrdinka jednoduše dojde na hranici sil.

Právě tehdy zazní nenápadná, ale důležitá myšlenka: Co by se vlastně stalo, kdyby jednou opravdu odešla?

Iva Janžurová hraje tuto roli s obrovskou přirozeností. Nepůsobí jako herečka, která se snaží být za každou cenu komická. Naopak. Je civilní, unavená, ironická a místy až bolestně uvěřitelná.

Humor, který vzniká z reality všedních dnů

Ve chvíli, kdy Helena z domácnosti zmizí, začíná se rodinný systém pomalu rozpadat. Nikdo neví, kde co je, domácnost přestává fungovat, děti zmatkují a manžel tápe v naprostých maličkostech. Kdo uvaří večeři a jak to bude z nákupy? Ani dospívající dcera, kterou si zahrála Zuzana Bydžovská, nemá o tom, jak se vede domácnost, ani tušení. Její snaha zastat matku je velmi zábavná. A hlava rodiny v podání Vladimíra Brabce? Starost o chod domácnosti je pro něj jedna velká neznámá, stejně jako pro syna (Tomáš Vacek).

Diváci se smějí hlavně proto, že podobné momenty dobře znají z vlastních rodin. Humor působí přirozeně a není tlačený na sílu.

Československé osmdesátky bez nostalgického filtru

Film dnes zároveň funguje jako zajímavá připomínka běžného života v socialistickém Československu. Neukazuje velké dějiny ani politiku. Místo toho sleduje obyčejnou rodinu v panelákovém prostředí, každodenní stereotypy a drobné domácí konflikty. Byty, oblečení, zařízení domácnosti i způsob komunikace okamžitě vracejí diváka do poloviny osmdesátých let. Přesto film nepůsobí zastarale a mnoho situací je dodnes až překvapivě aktuálních.

Film, který předběhl dobu

Když se dnes mluví o „neviditelné práci žen“, psychické zátěži v domácnosti nebo nerovnoměrném rozdělení povinností, působí to jako moderní společenské téma. Televizní film Jestli jednou odejdu ho otevřelo už v roce 1985. Samozřejmě jemněji a opatrněji, než by to udělal současný film. Přesto je z příběhu jasně cítit frustrace ženy, která má pocit, že je na všechno sama.

Film přitom nikoho otevřeně nesoudí. Nedělá z mužů padouchy ani z hlavní hrdinky mučednici. Spíš ukazuje, jak snadno si lidé zvyknou na komfort, který pro ně vytváří někdo jiný. 

Přestože je film postavený na běžných situacích a komorním prostředí, Iva Janžurová mu dodává obrovskou energii. Její herectví stojí na drobných detailech jako je unavený pohled, ironické poznámky a gestikulace. Nemusí hrát velké dramatické výstupy. Stačí, když mlčky sleduje chaos kolem sebe.

Nenápadný televizní film, který dokáže zpříjemnit odpoledne

Jestli jednou odejdu není velký filmový hit ani legendární komedie, ale díky civilnímu humoru, skvělé Ivě Janžurové a tématu, které neztratilo aktuálnost, působí dodnes překvapivě zábavně. Pobavit se s touto retro televizní jednohubkou můžete 17. května v 15:50 na ČT1.