Vlny dorazily na obrazovky: Mádl je určitě jedno z největších překvapení českého světa filmu posledních let

Druhý nejvýdělečnější český film nabízí zajímavý pohled na jednu z nejsmutnějších událostí naší novodobé historie očima těch, kdo stáli v první bojové linii. Navzdory některým kritikům film hned na začátku upozorňuje na skutečnost, že je pouze inspirovaný událostmi, které vyvrcholily roku 1968, a nejde tedy o historický dokument, který by rozhodně neměl u diváků takový úspěch a jehož tržby by nedosáhly přes 150 milionů korun.

Trocha kritiky se našla

Divák by se tak neměl moc zabývat detaily, ale vnímat film spíše pro jeho autentickou atmosféru. Tým zaměstnanců rozhlasu možná nevyvolal odstoupení prezidenta Antonína Novotného, vztahy na pracovišti také nevychází ze skutečných historických událostí, a dokonce to není od Jiřího Mádla drzost, že natočil film o události, kterou sám nezažil, jak mu někdo vyčítal.

Možná i to, že se Mádl narodil až v roce 1986, svědčí o jeho talentu a pečlivosti, s jakou film dokázal z jednotlivých detailů složit a k událostem té doby ještě přibalit celou řadu uvěřitelných lidských příběhů.

Jen těžko někdo z českých režisérů v blízké době překoná návštěvnost v kinech

Podle pozitivních ohlasů je jasné, že je právě tento film srovnatelný se světovou produkcí. Oscara sice nezískal, ale to má své důvody. Jednak je téma roku 1968 spíše naše národní než celosvětové, jednak je třeba dodat, že udílení Oscarů se od dob Menzelových Ostře sledovaných vlaků a dob, kdy si pro cenu jel Svěrák za Kolju, změnilo. Přednost dostávají filmy, které mají ukázat, že už rasismus není aktuální a že je úplně normální tolerovat třeba 40 pohlaví. A je jasné, že to Mádl do filmu zakomponovat nemohl. Oscarová porota v kategorii mezinárodních filmů hodně přihlíží i k původu režiséra, k jeho „boji za lepší svět“ atd.

Vlny přišly sice asi na 80 milionů korun, ale za takové peníze by v Americe dnes natočili možná 1 nebo 2 díly dobrého seriálu. Jen tak pro zajímavost, film Jan Žižka stál Petra Jákla 450 milionů a rozhodně diváky tak nenadchl.

V hlavní roli svoboda slova

Filmy o svobodě, o cenzuře a o lidech, kteří nestrkali hlavy do písku, jsou pro nás atraktivním tématem a pro mladé lidi možná i důvodem k zamyšlení, za co by měli bojovat. Svoboda slova není samozřejmostí a je to rozhodně aktuální téma i pro budoucnost.

Mádlovi se podařilo svůj film i velice dobře obsadit. Stanislav Majer konečně dostal roli, kde mohl ukázat, jak skvělým hercem je. Svou sympatickou stránku ukázala i Táňa Pauhofová, úsměvný je Vojta Kotek jako Jiří Dienstbier a jako vždy se perfektně předvedl i Martin Hofmann. Vojtěch Vodochodský není úplně typ hrdiny, do kterého se divák zamiluje v prvních minutách filmu, ale je zajímavé sledovat vývoj jeho postavy od mladého muže, který chce neviditelně proplouvat životem s jediným cílem – udržet si možnost mít v péči svého mladšího bratra, až po muže, který dokáže pro svobodu riskovat i život.

Filmu rozhodně pomohla i hrstka známých písní a filmová hudba Simona Groffa.

Kdo by si v roce 2004 představil, že z Kaštana z Rafťáků, kterému nebylo ani moc rozumět, co říká, vyroste tak skvělý režisér, že?

Už teď na VOYO.