Bohyně krásy: Vánoce za socialismu v komedii s Ivou Janžurovou a Josefem Dvořákem

Režisér František Filip se svým tvůrčím týmem rozehrává rodinný příběh o malých nedorozuměních, velkých emocích a o tom, jak jeden dárek dokáže způsobit domácí revoluci. Hodinu trvající vyprávění je nostalgickým návratem do světa socialistických svátků, nezaměnitelných herců a drobných zázraků, které se odehrávají mezi Štědrým dnem a Silvestrem.

Vánoční čas v éře, kdy se zázraky děly v panelácích

Bohyně krásy vznikla jako komorní televizní komedie určená pro rodinné sledování v době, kdy byla Československá televize nejsilnějším svátečním médiem. Rok 1984 byl pro Československou televizi obdobím hojné produkce a režisér František Filip patřil k jejím nejspolehlivějším tvůrcům. Jeho schopnost vytvářet civilní humor i emocionálně laděné rodinné příběhy se zde znovu projevila naplno.

Základní zápletka je prostá, ale velmi efektivní. Rodina se čtyřmi dětmi se snaží přežít předvánoční chaos, který by byl sám o sobě dostatečný materiál pro komedii. Když však hlava rodiny, kterou s typickou laskavou neohrabaností hraje Josef Dvořák, pořídí zámek na heslo, nastává kolotoč nedorozumění. Otec totiž zapomene kombinaci. Děti se snaží přijít záhadě na kloub. Matka v podání Ivy Janžurové začne podezírat manžela ze záhadného dvojího života. A všechny drobné lapálie postupně přerostou v rodinné drama, které vrcholí u vánočního stromku.

Iva Janžurová jako matka, která vidí víc, než by chtěla

Iva Janžurová byla v polovině osmdesátých let už etablovanou hvězdou českého filmu i televize. Její herecký rukopis byl založen na mimořádném temperamentu, přirozené komediální energii a schopnosti propojit humor s opravdovými emocemi. V Bohyni krásy hraje matku, která má plné ruce práce s dětmi i domácností a jejíž nervy pracují na plné obrátky. Její žárlivost je vlastně roztomilá. Nepůsobí jako karikatura. Naopak působí jako autentická reakce ženy, která se cítí odstrčená a zmatená.

Její partner Josef Dvořák zde vytváří typickou postavu dobrosrdečného muže, který se do problémů dostává spíše nevinně než vlastní vinou. Dvořák byl v osmdesátých letech mimořádně oblíbený a jeho civilní humor funguje i dnes. Většina situací nestojí na pointách, ale na drobných gestech a úsměvných detailech, které herci rozehrávají s lehkostí.

Stella Zázvorková jako nečekaná silvestrovská záchrana

V závěru filmu se objevuje Stella Zázvorková v roli tchyně. Její vstup přichází přesně ve chvíli, kdy je třeba rozmotat spletitou záhadu dárků, uzavřených krabic a rodinných omylů. Zázvorková byla mistryní situačního humoru a její přirozený autoritativní nadhled s jemnou ironií funguje jako ideální kontrapunkt k rozrušené Janžurové. Silvestrovské rozuzlení tak získává nečekaný půvab.

Vedlejší role dodávají filmu další kouzlo. Zuzana Bydžovská se tu objevuje v mladé a koketní poloze, která mnohé dnešní diváky překvapí. Její přítomnost dodává příběhu drobný nádech ženské rivality. Jiří Císler a Jiří Lír přidávají typické groteskní momenty. Theodora Remundová, Barbora Hrzánová a další mladé herečky dotvářejí atmosféru živé domácnosti.

Kouzlo televizních Vánoc, které už se nevrátí

Jedním z nejsilnějších prvků filmu je jeho dobové ukotvení. Příběh se odehrává v běžné československé domácnosti. Děti pobíhají po bytě plném hraček. Rodiče řeší běžné starosti. Televize běží jako kulisa. V obýváku stojí stromek s klasickými ozdobami. A Vánoce přicházejí bez dnešního komerčního tlaku. Právě tato prostota je jedním z důvodů, proč se film stále vrací do televizního vysílání a proč si ho diváci pamatují.

Jeden z fanoušků filmu napsal, že mu Bohyně krásy připomněla kouzlo dětství v době socialistických Vánoc. Ne proto, že by tehdejší režim byl romantický. Ale proto, že dětské Vánoce jsou pro paměť vždy nejintenzivnější. Nostalgická atmosféra je ve filmu patrná ve scénách z domácnosti a ve vztazích mezi postavami.

Komedie, která stojí na detailech a lidskosti

Režisér František Filip byl mistr v práci s komorním prostředím. Netvořil velkolepé scény. Nesázel na velké zvraty. Jeho síla spočívala v důvěře v herce a v drobných situacích, které měly schopnost odrážet běžný život. Kameraman Karel Holub tuto poetiku dokonale podporuje. Jeho práce je nenápadná, ale účelná. Vše stojí na hercích a rodinné dynamice.

Scénář Stanislava Rudolfa pracuje s jednoduchou zápletkou, ale dokáže ji rozvinout do řady drobných komických poloh. Humor není křiklavý. Je jemný, situační, založený na tom, že postavy berou své problémy vážně, zatímco divák vidí jejich absurditu.

Proč stojí za to si Bohyni krásy připomenout i dnes

V době, kdy se Vánoce často mění v soutěž o nejdražší výzdobu a nejpůsobivější fotky na sociálních sítích, působí Bohyně krásy jako příjemné zpomalení. Je to film, který připomíná, že svátky jsou v jádru o vztazích, o drobných starostech i o smíření. A také o tom, že mnoho rodinných katastrof se dá vyřešit s trochou humoru a s nadhledem.

Bohyně krásy je možná jen krátká a skromná komedie. Ale právě tato skromnost je její největší hodnotou. Je to komedie, která diváka pohladí bez velkých gest. A také je to film, který dokazuje, že i malá televizní produkce z osmdesátých let může mít trvalé kouzlo.

Komedie je ve vysílání ČT 20. prosince ráno.