Nejslavnější role jí zničila život. Ze světel reflektorů odešla mezi koně

Svého času patřila k nejkrásnějším herečkám

Pak jako by se po ní najednou slehla zem. Zmizela ze světel reflektorů a dodnes možná někteří diváci ani nevědí proč. Vysvětlení je přitom jednoduché a bohužel poměrně smutné.

Narodila se 26. dubna 1947 v Praze a poprvé zaujala v rodinném dramatu Trápení Karla Kachyni z roku 1961, když jí tedy bylo pouhých čtrnáct let. Příběh děvčete, jež se jako jediné dokázalo spřátelit s nezkrotným černým hřebcem, už mohl jasně napovědět, že právě mezi koňmi a obecně zvířaty se herečka bude cítit nejlépe. Ostatně snila o tom, že bude zvěrolékařkou. Studium veterinárního lékařství nicméně oželela právě kvůli tomu, že ji uchvátilo herectví, přinejmenším to divadelní.

Zemřela 24. listopadu 2025, tedy ani ne před rokem, ve věku 78 let. Za celý svůj život sehrála mnoho filmových rolí, a přece měla pocit, že jedna nad nimi vyčnívala až nepříjemně a svou popularitou jí ničila život.

Svou nejslavnější roli začala nenávidět

Jorga Kotrbová poctivě studovala na DAMU a v roce 1969 už nastoupila do angažmá v realistickém divadle. Účinkování ve filmech přitom neopustila a k jejím ještě spíše dětským rolím patří Barborka z pohádky Zlaté kapradí (1963).

V sedmdesátých letech už začaly přicházet role, pro které je známá dodnes, včetně rozmazlené princezny v pohádce Honza málem králem (1977), kde tatínka krále i okolí zlobila zarputilým mlčením. Však ji za to Honza také patřičně vyplatil. Ještě dříve tu ale byla Zlatovláska (1973), princezna s nádhernými vlasy, po níž zatoužil starý král. Vyslal tedy Jiříka v podání Petra Štěpánka na cestu plnou chytlavých písniček, aby mu ji do roka přivedl domů.

Které dítě by nemilovalo pohádku plnou muziky, milého a veselého zpěvu, sympatických hrdinů a s nádhernou zlatovlasou princeznou? Nadále zůstává oblíbenější a lépe hodnocenou než její nová verze z roku 2025. Jorga Kotrbová však pro úlohu, jež ji navždy poznamenala, neměla slova uznání.

Mně ten film zkazil život. Pro všechny už jsem navždy byla ta Zlatovláska. Začala jsem ji nenávidět a dodnes o ní nemůžu slyšet. Už dávno nehraju, ale kdybych hrála a byla mi v nové Zlatovlásce nabídnuta role nějaké stařeny, tak ani náhodou. Do stejné vody dvakrát nevstupuj!

Nejen ohledně Zlatovlásky schytávala herečka řadu otázek, na které už netoužila odpovídat. Od filmu se začala pomalu odklánět v 80. letech. Ještě zazářila jako Eva Nováková v nestárnoucích komediích Pátek není svátek (1979) a V podstatě jsme normální (1981). Párkrát se v 90. letech a po roce 2000 ukázala před kamerou, ale pak už se zcela odstřihla s tím, že chce žít v přírodě bez toho, aby ji pozorovaly oči zvědavých novinářů. Se sourozenci zdědila po otci velký majetek a přestěhovala se na ranč na Liberecku.