Jiří Císler se s pomalým odchodem z tohoto světa nesmířil. Žil v chodbě bez oken, trhal knihy a utápěl žal v alkoholu

Ale Jiří měl o svém životě jinou představu. Svolil jen k tomu, že vystuduje obchodní akademii. Hrál dobře na housle, a tak kariéru začal v divadelním orchestru. Měl však velký organizační talent a propracoval se až na divadelního režiséra.

Překvapivě si největší diváckou slávu získal zápornou seriálovou postavou inženýra Voženílka v jedné z Dietlových seriálových ság opěvujících československý průmysl. Voženílka měl původně hrát Jiří Somr, ten ale onemocněl, a tak roli vlezlého a podrazáckého inženýra v seriálu Inženýrská odysea dostal Císler. Nikdo nepřišel na to, proč si tohoto zákeřného skřeta diváci oblíbili, ale možná byli rádi, že nejsou sami, kdo se musí s takovým Voženílkem v práci potkávat.

A přišla i popularita u dětských diváků v pořadu Studio kamarád, kde vytvořil nezapomenutelnou postavu Harryho Šoumena.

Hekticky žil nejen v práci, ale i v soukromí. Z prvního manželství měl dvě dcery, ale pak se v divadle v Šumperku zamiloval do krásné blondýny, která byla o třicet let mladší. Dívka si ale nebyla vztahem jistá, a tak doufal, že ji svatba přesvědčí. Nakonec si to na poslední chvíli rozmyslel a do divadla poslal smuteční oznámení o své smrti. Drsný vtip mu prý kráska odpustila a byli přátelé po celý život.

Na druhou svatbu si asi rok počkal a ženil se hlavně kvůli bytu. Měli tak maličký byt, že se v něm žít nedalo a svatba byl jediný způsob, jak se dostat k důstojnému bydlení. Všechno k svatbě vyřídil za tři dny. Za svědka mu šel Bronislav Poloczek. Se druhou manželkou byl až do své smutné smrti.

Jiří Císler nesnášel stárnutí a nemoci. Jak mu ubývaly síly, uzavíral se do svého světa a těžce bojoval s Alzheimerovou chorobou. V bytě se přestěhoval do chodby, kde nebyla okna, protože jen tam se cítil trochu v bezpečí. Nechtěl, aby ho lidé měli za nemocného, a mnohem raději si pěstoval pověst opilce. A tak pil. Zemřel v zapomnění na jaře 2004.