Co by kdyby v Polabí: Starý hřích oblíbené postavy může zničit rodinnou idylku

Václav ani netušil, že má průšvih

Když se Václav konečně zbavil zodpovědnosti náčelníka policie a z jeho domu zmizel Ivan Lojka, jeho krevní tlak se stabilizoval a Olga si pochvalovala, jak manželovi klid prospívá.

Rodinná idylka však neměla dlouhého trvání a ačkoliv Václav tvrdil, že se nic neděje, jeho zdravotní výsledky se začaly zhoršovat a Olga začala pátrat, proč se to děje. Ne snad, že by manželovi nevěřila, ale měla divnou předtuchu, že se blíží katastrofa, a chtěla být připravená úplně na všechno.

Celá věc začala nenápadně. Václav nepustil z očí svůj telefon, odcházel s ním na zahradu a vracel se celý nesvůj, a kdyby to bylo možné, Olga by dokonce přísahala, že se červená. To ji na celé věci zaráželo nejvíc, protože až do toho okamžiku si myslela, že Václav žádné tajemství neudrží a většinou po pár nevinných dotazech jde s pravdou ven. Tentokrát to bylo jiné. Václav vytrvale mlžil, chodil k vodě, a přitom si ani nepřipravil těsto, vymlouval se na schůzky s Luďkem, ale s tím nebyl. Olgu už napadlo, zda si „na stará kolena“ nenašel milenku!

Milenka v tom byla, ale devítiletá

Václav sice myslel, že se chová opatrně, ale jeho podezřelé chování jen vzbuzovalo v Olze stále větší zvědavost. Nakonec ho zahlédla náhodou, když jela se Zuzanou na běžné vyšetření do nemocnice. Seděl na dětském hřišti se ženou, kterou Olga nikdy neviděla, a kolem nich pobíhalo malé děvče.

Václav šel nakonec doma s pravdou ven. Byla to Zuzana, která ho konfrontovala s tím, co viděla na hřišti. Cizí žena přijela za Václavem, aby jí pomohl s výchovou jejich dcery Milenky. V uplynulých devíti letech žila Eva na Moravě a Václav neměl potuchy, že jedna opilecká noc na školení a jediný úlet za celou dobu jeho manželství bude mít dohru. Eva byla vdaná a ani její manžel netušil, že Milenka není jeho biologická dcera. A nikdy se to nedozvěděl. Zemřel na rakovinu a Eva zůstala s dcerou sama.

Když zahlédla v nabídkách pracovních míst, že v Polabí hledají na doplnění stavu policisty, vzala to jako znamení osudu. Během měsíce stačila vše zorganizovat a v nové práci se ocitla jen pár metrů od pracovního stolu Romana, nevlastního bratra Milenky.

Napadlo ji, že by nebylo špatné, kdyby děvče poznalo svou rodinu, ale nechtěla dceři zatím prozradit, jak to ve skutečnosti je. Ještě se nevzpamatovala ze smrti muže, který jí byl celý život otcem, a kdoví, jak by celou situaci zvládla.

U kulatého stolu

Pro Olgu to nebylo jednoduché, ale nakonec se se situací smířila. To Zuzanka trucovala mnohem déle. I přes svůj věk se těžce vyrovnávala s tím, že už není jediná tatínkova holčička.

Malé Milence se tak v životě objevila velká rodina plná strýců a tet a všichni se dohodli, že to tak zatím zůstane. Roman se smál, až se za břicho popadal. Konečně se ukázalo, že otec není takový vzor ctností, za jakého se vydával.