Ve středeční Ulici si Blanka a Evžen vyříkají neshody. Ke Klímovým se naproti tomu přižene bouře

Evžen se netouží Blance svěřovat

Evžen by se rád Blance omluvil za předchozí večer. Nechtěl naznačovat, že jí hrozí recidiva, ani ji tlačit do něčeho, co sama nechce. Bylo to z jeho strany nevhodné a moc ho ta zbytečná hádka mrzí. Blanka se mu na oplátku také omluví, zajímavé ovšem je, že vzájemných neshod se přesto nezbaví. Ona by si totiž přála, aby s ní Evžen své prožitky ze setkání Anonymních alkoholiků trošku sdílel. Samozřejmě chápe, že jí nesmí prozrazovat nic o tom, co si mezi sebou svěřují ostatní, ale snad by se jí mohl občas svěřit s vlastními pocity, ne? Podle Evžena je však to, co se na skupině odvypráví, nepřenosné. Nechce se mu to doma opakovat, navíc má pocit, že samotný vztah s Blankou v něm vyvolává určité obavy. Není divu, že s ní netouží rozebírat podrobnosti.

Rosťa se ve středu ukáže na setkání, kde se přátelům přizná k nejnovější recidivě. Kvůli starostem o život kamaráda zkrátka nedokázal odolat touze po alkoholu, ale nehodlá se na to vymlouvat. Jen upřímně poděkuje Evženovi za to, že se mu snažil pomoct. Evžen také vyjádří své díky, protože právě Rosťova recidiva mu pomohla uvědomit si, že sám takhle nechce znovu skončit.

Zaneprázdněný Lumír zanedbává synka

Lexík má prázdniny, které se teď Lumírovi naprosto nehodí do krámu. Sám je totiž zaneprázdněný prací na radnici a nemá čas se synovi věnovat. Když ho Lexík požádá, jestli by nemohli zajít do knihovny kvůli jedné důležité příručce pro Drozdy, Lumír musí bohužel odmítnout, jelikož to zkrátka nestíhá. Chlapec by si tam klidně zašel i sám, ale je to poměrně daleko, směrem do kopce – takže ho nemůže případně doprovodit ani babička – a po cestě jsou minimálně dvě nebezpečné křižovatky. Takový nápad proto Lumír okamžitě zamítne a neurčitě slíbí, že si do knihovny zajdou jindy. Dá se ovšem předpokládat, že nedočkavý Lexík se zařídí po svém…

S „náhradníkem“ šlápne Vítek vedle

Čekání na to, až tělo samo vypudí plod, se pro Ivu stává nesnesitelným. Rozhodne se proto pro zákrok, ačkoli nijak netouží po narkóze. Jitka si v salonu všimne jejích utrápených pohledů a chmurné nálady a konečně se jí podaří dostat z kamarádky konkrétní důvod. Svěří se jí pak s vlastní bolestnou zkušeností a se ztrátou novorozeného Jeníčka. Nakonec Ivě poradí, aby o svém trápení mluvila s ostatními. Nemusí všechno zvládnout sama.

Rodina Ivu jistě podpoří. Vítek se o to ostatně zrovna pokusí. Na Valentýna obdaruje manželku růží a dojemným vyznáním lásky. Vzápětí to bohužel hloupě pokazí, když Ivě navrhne, aby si časem zkusili pořídit nové miminko. Vědomí, že už teď plánuje náhradníka za dítě, které má ona dosud v sobě, ji rozčílí k nepříčetnosti.