Ulice: Odpustí Mára Karle nebo se rozejdou?

Karlino přiznání Kryštofa hrozně ranilo

Karla věděla, že když se Kryštofovi přizná k nevěře, všechno tím zničí. Tak dlouho se tomu bránila, ale když Jakub začal ohrožovat její rodinu, nezbylo jí nic jiného, než kápnout božskou. Snad doufala, že přiznání pravdy bude bráno jako polehčující okolnost, snad také věřila, že Kryštofova láska k ní je dost silná, aby jí nakonec odpustil. Zřejmě ale nečekala, jak strašlivé následující týdny budou nejen pro ni, ale i pro Kryštofa. Odpustit zradu někomu, komu jste bezmezně důvěřovali a koho jste milovali, to vážně není jen tak.

Od chvíle, kdy se mu Karla přiznala, trpí Kryštof neustálými záchvaty vzteku. Nechce opustit kluky a ani trápit Věrku s Lubošem tím, že by odešel od rodiny. Snaží se před nimi předstírat, že je vše v pořádku, ale s každým dnem je to těžší a těžší. Stačí maličkost, aby se rozčílil a začal křičet na všechny kolem, třeba jen zbloudilé dětské autíčko na podlaze nebo prakticky jakákoliv Karlina poznámka. Vlastně mu bohatě stačí se na Karlu i jen podívat, aby okamžitě vypěnil a aby mu srdce sevřel odpor a žal.

Naděje na zlepšení? Pouhá iluze, Karlo

Jak by Kryštof mohl své ženě odpustit? Tahala ho za nos celý půlrok, naprosto chladnokrevně a záměrně ho s Jakubem několik měsíců podváděla. Nejvíc asi Máru sžírá, že nechápe důvod, proč to udělala. Co jí doma chybělo? Proč musela všechno zničit? Proč mu tolik ublížila? Otázky, které mu nedají spát, které ho sžírají ve dne v noci a znemožňují mu rozumně myslet…

Přitom už to skoro vypadalo, že by všechno mohlo být zase jako dřív. Když Kryštof zastihl Karlu polonahou v koupelně, neodolal a pomiloval se s ní. Není divu, že Karla doufala v určitý pokrok, ale bohužel – bezprostředně po milování k ní byl Kryštof zase chladný a nepříjemný. Šel radši jezdit, jen aby s ní nemusel být ani o minutu déle. Každou noc teď jezdí a ve dne spí, aby se s manželkou nemusel potkávat.

Vánoce jsou časem odpuštění

Žit v takových podmínkách je z dlouhodobého hlediska prostě neúnosné. Karla neví, co by mohla udělat, aby se situace zlepšila. Sype si popel na hlavu, omlouvá se a pokouší se Kryštofovy nálady vydržet, ale všechno má své meze – i její nervy. Kryštof zase zapíjí žal, neschopen Karlu pochopit a odpustit jí. Nebylo by tak lepší, kdyby šli konečně od sebe? Co by se mělo stát, aby to Kryštofův přístup zcela změnilo?

I Věrka vidí, že není ve své kůži, a také malý Vojta trpí hádkami rodičů. Ze školy už začal nosit špatné známky a na Vánoce si nebude přát nic jiného, než aby se máma s tátou přestali hádat. Kdoví, možná že právě Vánoce budou příležitostí k zakopání válečné sekery a k tomu, aby si Kryštof i Karla uvědomili, co je opravdu důležité. Podaří se jim složit zbraně a vykouzlit synkům šťastné svátky v klidu a míru?