Šťastně zadaný Otík z Ulice kdysi nechal nevěstu u oltáře

Nezodpovědný starý mládenec a bohém

Prokop, naprosto nepřipraven na závazky, poslední dobou panikaří. Vadí mu, že musí bydlet s Magdou a odolávat nátlaku okolí, v němž jako by se všechny ženy toužily vdávat a přicházely do jiného stavu. Otík se mu snažil vysvětlit, že bát se nejisté budoucnosti je normální. Mít ženu a dítě je to nejlepší, co se chlapovi může stát. Vždycky to tak ale nevnímal, že ne? Vzpomenete si na doby, kdy se Otík od Prokopa ani trochu nelišil? Kdy byl sám vyplašený z představy dlouhodobého vztahu tak moc, až své nevěstě utekl od oltáře?

Otíkův příběh začal tím, že se ho matka rozhodla zaměstnat na gymnáziu. Netušila ale, že nedokončil pedagogickou fakultu. Bohémský malíř, jenž si rád užíval života plnými doušky a zodpovědnost měl za sprosté slovo, byl spíše parodií na učitele výtvarné výchovy, alespoň podle kolegy Mojmíra Kaliny.

„Byl jsem klasický starý mládenec,“ řekl by Otík o svém tehdejším já. „S Pepanem jsme si dokonce pronajali šmajchlkabinet, abychom si tam mohli vodit holky. Popravdě – sám sebe jsem si ve vztahu nikdy představit neuměl a před oltářem už vůbec ne.“

Máma ho přitom toužila dát dohromady s Terezou Jordánovou – byla přesvědčená, že by tvořili ideální pár. Otík si našel jinou přítelkyni, milou a tolerantní Hedviku, s níž mu však začalo být ve vztahu těsno, a tak na ni sehrál scénku právě s pomocí Terezy. Předstíral, že kamarádku líbá a vyznává jí lásku, aby od sebe Hedviku odehnal. To se mu podařilo, i když si současně vykoledoval facku. Nečekal ale, že mu po čase začne Hedvika chybět. „Dokonce jsem si ji namaloval na plátno, abych si připomněl, jak vypadá, a napsal jsem jí dopis. Odpustila mi a znovu jsme se dali dohromady. Dokud jsem ji dobýval, bylo to fajn. Když jsem ji ale měl jistou, přestalo mě to bavit. Klasický syndrom člověka, který neví, co chce.“

Opustit nevěstu u oltáře bylo moc i na Filipa Rajmonta

Otík následně zpanikařil hned několikrát. Poprvé to bylo tehdy, když se Hedvika chtěla přestěhovat do Prahy za ním a ucházet se o práci ve stejné škole, kde Otík učil. Podruhé propadl panice poté, co Hedviku požádal o ruku. Aby si ji nemusel brát, vymyslel si, že už ženatý je. Z pavučiny lží mu musela pomáhat rozčilená matka.

Třetí a vůbec nejhorší krize nastala tehdy, když to Ota s Hedvikou skutečně dotáhl až k oltáři, ale v hrůze uprchl a nechal ji tam stát. Laskavá a trpělivá žena toho vydržela hodně, tentokrát mu ovšem dala definitivní kopačky.

„Rozumím panice, kterou (Otík) prožíval, tahle linka mě baví, nicméně to bylo přes čáru i na mě,“ řekl Otův představitel Filip Rajmont. „Vtipné je, že mi pak diváci Ulice nadávali, jak jsem se mohl k Hedvice takhle zachovat. Marně jim vysvětluju, že já děj nemohu ovlivnit.“

Trvalo dlouho, než Ota přesvědčil Hedviku, že ji má opravdu rád a znovu ji nezklame. A to se mu podařilo. Nastěhovala se k němu i se šestnáctiletým synem Vaškem. Po nějaké době si s Otou pořídili miminko.