Ulice: Nervozita Antonína Měkotu netrápí. Diváci obdivují jeho i Vašíka

Herec zvládá neskutečné množství aktivit

K roli v Ulici se dvacetiletý herec s Downovým syndromem, Antonín Měkota, dostal přes brněnské divadlo. Vedle herectví se věnuje rovněž zpěvu nebo hře na flétnu a pracuje v kavárně, kde přijímá a roznáší objednávky. V ateliéru v pražské Hostivaři poskytl během natáčení rozhovor mimo jiné o tom, jak se mu v nekonečném seriálu líbí. Nervózní nebývá díky zkušenostem ze ZUŠ a divadla. Ztvárňuje Vašíka Tůmu, který nastoupil do chráněné dílny Království hraček jako posila pro úklid.

Rychle se stal duší této firmy, kterou si oblíbili jak kolegové, tak diváci. Jeho upřímnost, citlivost a bezelstnost si získaly naše srdce. V nejnovějších epizodách se Vašík touží oženit s přítelkyní Ellou, ale maminka se ho snaží v nadšení a spěchu trochu krotit. Ne že by páru nepřála štěstí, má však za to, že tak zásadní věc vyžaduje čas.

Václav je mladý muž s Downovým syndromem, který pracuje v Království hraček. Je mu dvacet let, je pracovitý a dobrosrdečný. Dnes mám za sebou dva obrazy, ale o čem jsou, to vám prozradit nemůžu.

Ulice se natáčí s cca dvou až tříměsíčním předstihem a sympatický herec samozřejmě nechce vyzradit, o čem nové epizody budou. Na place ho provází herecká koučka Jana, s níž se mu spolupracuje báječně. Označil ji za úžasnou. Soustředí se společně zejména na text a na to, aby znal veškeré potřebné souvislosti.

Natáčení Antonína Měkotu velmi baví

Doprovází ho tam také maminka Olga Měkotová. Právě ona s ním natočila krátké video pro konkurz, v němž se mladík představil. Následně už proběhla schůzka se scenáristy. Protože chtěli někoho, kdo zvládne dobře mluvit, přijali tedy Antonína. V ateliérech Ulice se zdržuje tři až čtyři dny v měsíci. Někdy to pochopitelně bývá náročné, práce vyžaduje například brzké vstávání a přítomnost na place už po sedmé hodině ranní. Antonín si ale nestěžuje, naopak si příležitost účinkovat v Ulici velmi chválí.

Nejvíc mám rád to, že jsem s kamarády. Baví mě, že máme spolu vtipné hlášky. Jde nám to. Učím se text s maminkou ráno a potom si ho opakuji tady. Moje radost je, když se doma sejde rodina a kamarádi. Baví mě hrát deskové hry.

Jak už bylo naznačeno, diváci si zase chválí herce a postavu Vašíka. Snad jen díky němu je dějová linka Království hraček nadále těší.

Toníčka obdivuji a jeho klidnou povahu, je to balzám na duši.

„Vašík / Antonín je velice příjemný a sympatický mladý muž.“

Toník je prima mladý muž, život se s ním nemazlil, před rodiči smekám. Ne každý umí dát lásku a péči těmto dětem a je vidět, že ho dobře připravili na život. Přeji mu proto hodně štěstí a zdraví a v Ulici hodně krásných chvilek.