Těžké životní překážky přivedly Michala Tučného k originálnímu stylu i nevídané síle

Život plný jizev a utajeného utrpení

Michal Tučný byl pro své publikum symbolem pohody. Jeho tělo však po celý život snášelo extrémní zkoušky. Už od mládí bojoval s vážnými zdravotními komplikacemi, které ho opakovaně přiváděly na pokraj smrti.

Nejtěžší zkouška přišla v roce 1975. Přežil perforaci tlustého střeva a následný těžký zánět pobřišnice. Tento dramatický moment zanechal na jeho těle trvalé stopy v podobě hlubokých jizev.

Právě kvůli nim musel radikálně změnit svůj šatník a začal nosit své typické kalhoty s laclem. Klasický pásek ho nesnesitelně tlačil.

Jeho dcera Michaela na tyto těžké časy vzpomíná s dojetím:

Táta byl dost těžce nemocný celý život. Už když jsem se narodila, měl velké zdravotní problémy a hrozilo, že nepřežije. Skoro každý rok byl s něčím v nemocnici. Břicho už měl samou jizvu, doktoři ho neměli ani kam říznout. Kvůli tomu vlastně začal nosit své typické lacláče,

říká Michaela.

Přestože zpěvák statečně bojoval s mnoha neduhy, jeho životní cesta se předčasně uzavřela 10. března 1995 v Praze. Bylo mu pouhých 48 let.

Skutečnou a bezprostřední příčinou jeho skonu byla rakovina jater v kombinaci se selháním slinivky, nikoliv dřívější potíže se střevem či selhání srdce, jak se občas mylně traduje.

Vzpoura proti češtině a normalizační diktát

Dnes si Michala Tučného nedokážeme představit bez jeho nádherných českých textů, které doslova zlidověly. Na počátku své kariéry však zpěvák striktně odmítal zpívat česky a preferoval výhradně anglické originály.

K radikálnímu obratu ho donutil až tvrdý politický tlak nastupující normalizace na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Komunistický režim tehdy nekompromisně zakázal veřejné vystupování s anglickými texty.

Kapela Greenhorns se musela narychlo přejmenovat na Zelenáče a Tučný stál před osudovou volbou. Zachránil ho až textař Jan Vyčítal, který ho po dlouhém přemlouvání přesvědčil, aby dal češtině šanci, a napsal pro něj první české verše.

Jak vznikl legendární hit z amerického standardu

Skvělým příkladem tohoto nuceného, ale nakonec geniálního přerodu je vznik hitu Rovnou, tady rovnou. Původně šlo o tradiční americkou pracovní píseň z uhelných dolů s názvem Roll On, Buddy, Roll On, kterou v roce 1937 nahráli Monroe Brothers.

Pod tlakem režimu k ní Jan Vyčítal napsal český text a Michal Tučný ji s obrovskou trémou v roce 1970 poprvé zazpíval v Československé televizi. Skladba se okamžitě stala celonárodním hitem, definovala jeho další kariéru a odstartovala zlatou éru české country.

Od prodeje kaprů až na vrchol slávy

Cesta Michala Tučného k hudebnímu nebi nebyla přímočará. Narodil se v Praze do umělecké rodiny grafika Vítězslava Tučného a historičky umění Dagmar Tučné.

Přesto se nejprve vyučil prodavačem a v roce 1965 odmaturoval na obchodní škole. Než se mohl naplno živit hudbou, prošel řadou civilních profesí – pracoval jako pošťák, skladník, a dokonce prodával vánoční kapry.

Jeho hudební dráha začala za bicími v beatové skupině The Makers. Skutečný zlom však nastal v roce 1967, kdy hostoval s kapelou Rangers na prvním ročníku festivalu Porta a společně zvítězili.

Následovalo působení ve skupině Rivals, legendárních Greenhorns, Fešácích a nakonec ve vlastní doprovodné kapele Tučňáci, kterou založil v roce 1980. V témže roce uzavřel patnáctileté šťastné manželství s Martou Novotnou-Tučnou, se kterou vychovával dceru Michaelu a nevlastní dceru Gabrielu.

Věčný odkaz pod žulovým kloboukem

Na sklonku života, mezi lety 1992 a 1995, Michal Tučný ještě vystupoval jako host se skupinou Weekend. Jeho písně jako Báječná ženská, Poslední kovboj, Pověste ho vejš nebo Tam u nebeských bran se staly nesmrtelnými.

Dnes odpočívá na hřbitově v jihočeských Hošticích u Volyně, kde jeho památku střeží unikátní žulový pomník ve tvaru kovbojského klobouku od akademického sochaře Michala Gabriela.

Jeho písničky si u táboráku zpíváme už ve třetí generaci. Kdykoliv jedeme kolem Hoštic, musíme se zastavit na hřbitově u jeho hrobu s tím obřím kamenným kloboukem a nechat mu tam kamínek z cest. Pro mě to byl největší zpěvák, jakého jsme tu v country měli – jeho hlas měl neuvěřitelné srdce a upřímnost“,

říká jeden z věrných diváků.