Poslední kovboj Michal Tučný: Jeho život byl ve skutečnosti temný. Na scestí ho přivedla Eva Olmerová

Zpěvák, jenž změnil českou country

Když se řekne česká country, jedno jméno zazní téměř automaticky – Michal Tučný. Muž s nezaměnitelným hlasem, dokonalou dikcí a schopností vyprávět příběhy, které překračovaly hranice žánru. Díky němu se hudba inspirovaná Amerikou pevně usadila v českém popu.

V podstatě nelžu. V drtivé většině písniček zpívám pravdu. Mám alespoň ze svého pohledu senzační ženu, která se mnou vydržela velmi mnoho let. A tuto píseň napsal Zdeněk Rytíř přesně na naši rodinu,

prozradil Michal Tučný v jednom rozhovoru krátce před svou smrtí.

Láska, hudba… a alkohol

Narodil se roku 1947 v Praze do umělecké rodiny. Už jako dítě tíhl k hudbě, inspiroval ho mimo jiné Jiří Suchý. Jeho cestu ale zásadně ovlivnila i zpěvačka Eva Olmerová. Ta ho naučila nejen zpívat „srdcem“, ale také pít, a právě alkohol se stal jeho celoživotním stínem.

Začínal skromně, imitoval banjo na upravenou kytaru. O to silnější byla jeho vůle prosadit se. Už v roce 1967 zazářil s kapelou Rangers, později se stal ikonou skupin Greenhorns a Fešáci.

Tučňáci a nesmrtelné hity

Sen o vlastní kapele si splnil založením Tučňáků. Společně s textařem Zdeňkem Rytířem vytvořil hity, které zlidověly.

Inspirace přicházela i ze zahraničí (například z tvorby Waylona Jennings a Williho Nelsona). Vznikly tak písně jako Báječná ženská nebo Snídaně v trávě. Jeho vlastní skladby jako Pověste ho vejš či Starýho psa novým kouskům nenaučíš, ale ukázaly, že největší síla byla právě v jeho osobním výrazu.

Osudová žena a klid na venkově

Lásku svého života našel v roce 1971. Manželka Marta vzpomínala na jejich první setkání jako na okamžik osudu. Společně prožili čtyřiadvacet let, které sama shrnula jednoduše:

Byli jsme si vzácní a měli se rádi. Celý život.

Na sklonku života se Tučný stáhl do jihočeských Hoštic, které proslavil režisér Zdeněk Troška. Právě zde našel alespoň částečný klid a také pomoc.

Bohém, který se nedokázal zastavit

Tučný žil jako nenapravitelný bohém. Hodně jedl, ještě víc pil a ignoroval varování vlastního těla. Už v roce 1975 přežil těžký zdravotní kolaps, ale svůj životní styl nezměnil.

Podle jeho ženy mu život o několik let prodloužil místní páter Ferda, který ho vedl k bylinkám a střídmosti. Jednu věc ale zpěvák nikdy nedokázal opustit. Miloval pivo.

Jeho životní styl si nakonec vybral svou daň. Zemřel 10. března 1995 ve věku pouhých 48 let.

Nesmrtelný odkaz

Navzdory krátkému životu po sobě zanechal kolem 250 písní. V roce 2003 byl uveden do Síně slávy Akademie populární hudby a dodnes se na něj vzpomíná na festivalech i setkáních fanoušků.

Na hřbitově v Hošticích má pomník ve tvaru kovbojského sombrera, jako symbol muže, který zůstal „posledním kovbojem“ české hudby.