Herce Čestmíra Řandu zabila zhoubná vášeň

Herec, kterého nešlo přehlédnout

Statná postava, hluboký hlas a výrazná mimika. Čestmír Řanda byl typem herce, kterého si divák zapamatoval, i když se objevil jen na pár minut. Právě proto bývá často označován za „velkého herce malých rolí“.

Dokázal přesvědčivě ztvárnit venkovského balíka, přísného úředníka i uhlazeného pána z vyšší společnosti. Ačkoliv jeho doménou byly vážné role, neméně přesvědčivý byl i v komediích, kde pracoval s nadsázkou a jemnou karikaturou. Typickým obrazem byl herec s cigaretou v koutku úst, který s klidem vypouští kouř a sleduje dění kolem sebe.

Od strojaře k Národnímu divadlu

Cesta k herectví přitom nebyla přímá. Rodák z Rokycan původně vystudoval strojní průmyslovku a začal pracovat jako strojař. Už tehdy ho ale lákalo divadlo, kterému se věnoval alespoň ochotnicky. Zlom přišel díky Jaroslavu Průchovi, který ho přivedl ke studiu na pražské konzervatoři. Talent se projevil rychle, ještě během studií hostoval v Národním divadle.

Později působil v Plzni, a nakonec se vrátil do Prahy, kde se stal pevnou součástí činohry Národního divadla. V dramatickém období konce 60. let dokonce vedl soubor jako jeho šéf.

Facky na záchodě i odpor k režimu

Na první pohled působil klidně a vyrovnaně. Ve skutečnosti v sobě nosil silný smysl pro spravedlnost, který ho dokázal pořádně rozpálit. Nejvíc ho rozčilovalo, když někdo ubližoval jeho kolegům.

Podle vzpomínek jeho syna Čestmír Řanda ml. nesl těžce například tlak režimu na herce, jako byl Karel Höger. A jednou jeho trpělivost přetekla a jednoho „aktivního“ funkcionáře prý zfackoval přímo na divadelních toaletách.

Byla to spontánní reakce, která přesně vystihovala jeho povahu: navenek klidný, ale uvnitř zásadový a nekompromisní.

Rodina, humor a respekt

Doma byl úplně jiný. Podle synových slov šlo o laskavého otce s typickým suchým humorem. Respekt si přirozeně získával už svou postavou, takže k výchově nemusel používat přísnost.

Fyzický trest padl prý jen jednou, a i ten měl spíš symbolický charakter. V rodině jinak panovala pohoda a blízký vztah. Poslední věta, kterou syn od otce slyšel, byla typicky jeho: „Hlavně žádný Fittipaldi,“ varoval ho před rychlou jízdou.

Krátce poté už přišla zpráva, která všechno změnila.

Vášeň, která se stala osudnou

Čestmír Řanda měl mnoho koníčků – miloval fotbal, auta, koně i rybaření. Jedna vášeň ale výrazně převyšovala všechny ostatní. Byly to cigarety.

Denně jich vykouřil i šedesát až sedmdesát. Začalo to přitom nenápadně, jedinou cigaretou v těžké životní chvíli po smrti otce. Z nevinného uklidnění se stal celoživotní návyk, kterého se nedokázal zbavit. Zdravotní problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Infarkty, oslabený organismus, a nakonec fatální kolaps. V roce 1986 herec zemřel ve věku pouhých dvaašedesáti let.

Silný muž, který zanechal stopu

Život Čestmír Řanda je příběhem talentu, odvahy i lidské slabosti. Na jevišti i před kamerou zanechal výraznou stopu, i když často „jen“ ve vedlejších rolích.