Sociální dilema aneb jak před sociálními sítěmi varují samotní tvůrci

Sociální dilema aneb jak před sociálními sítěmi varují samotní tvůrci
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Sociální sítě jsou dobrý sluha, ale zlý pán. Jejich užívání nám výrazně ulehčuje život, vpustili jsme si je do soukromí a netrvalo dlouho, než nám přerostly přes hlavu. Nyní tak nejsme schopni kontrolovat, co všechno o nás ví. Právě o tom se nyní rozhodl promluvit Netflix.

9. září 2020 měl na Netflixu premiéru film Sociální dilema dokumentárního režiséra Jeffa Orlowkiho. Potvrzuje, jak velkým problémem je sběr informací prostřednictvím sociálních sítí. Jedná se o celou škálu dat, které o nás Facebook nebo Google ví, od rodinných vztahů a zájmů po plánovanou koupi domácího mazlíčka. Aniž bychom něco z toho uvedli. Společnostem to slouží primárně k personalisování reklamy, zkrátka aby nám servírovali to, co nás zajímá. Problém ovšem nastává, když je s daty nakládáno jinak. Znepokojení mezi uživateli vyvolal velká únik dat společnoti Facebook v roce 2018, který se týkal 50 milionů uživatelů. O rok později došlo k úniku informací o dalších 267 milionech uživatelů. 

Dokument staví na rozhovorech s odborníky a bývalými vývojáří zmiňovaných sítí. Jedním z nich je Justin Resonstein, spolutvůrce legendárního tlačítka „To se mi líbí”, dále bývalý ředitel Pinterestu a řada expertů v oblasti bezpečnosti a hrozby závislosti na sociálních sítích. Zaměřuje se zejména na proces těžby osobních dat a rizika jejich využití, hovoří o záměrném vývoji designu webových stránek tak, aby podněcovaly závislost. Velkým tématem je šíření dezinformací, které slouží mimojiné jako politický nástroj a mohou mít za dopad šíření strachu. 

Pokud zvážíme, jak velkou část našeho života čas strávený na internetu sehrává, za samotné šíření povědomí o problematice si snímek zaslouží velmi kladné přijetí. Mediálně gramotné diváky zřejmě film ničím nešokuje a zkrátka jen zhrne dávno známá fakta. Ovšem „laickou” veřejnost film obohatí minimálně na edukativní rovině, stejně tak má význam pro studenty, případně děti.