Josef Hlinomaz: Hrál prosťáčky, ale byl všestranný génius. Jeho život nečekaně vyhasl v chorvatském Splitu

Po otci zdědil nejeden talent

Legendární Josef Hlinomaz má na kontě neuvěřitelné množství rozmanitých filmových i seriálových rolí, přesto si jej pamatujeme z několika „nejvíce praštěných“ a vtipných. Jako lakotného krupaře Baštu z pohádky Dařbuján a Pandrhola (1959), jehož Kuba (Jiří Sovák) vykoupal v mouce. Jako podivného pána jménem Gogo, který se vyznal snad ve všech alkoholických nápojích a putykách široko daleko, z jedinečné komedie Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970). Nebo coby zřízence Arnošta na psychiatrii v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) či jako dědečka v seriálu Chalupáři (1975), kde mimo jiné sehrál pro děti perfektní a nezapomenutelnou scénku s loutkovým divadlem.

Snad proto jej máme v paměti zapsaného jako svéráznou a komickou figurku, protože zkrátka dostával takové role a exceloval v nich. Byl to přitom všestranně nadaný a vzdělaný člověk. Narodil se 9. října 1914 v Praze do hudebnické rodiny, a tak není divu, že k umění všeho druhu mohl přičichnout velmi brzy. Chodil na reálné gymnázium a vystupoval s ochotníky, právě po otci zdědil nejen hudební, ale i malířské a herecké nadání.

Miloval malířství, ilustroval slavnou knihu

Posléze odešel do Prahy, kde studoval kreslení na uměleckoprůmyslové škole, avšak kvůli neshodám s pedagogy se následně přesunul na státní konzervatoř, kterou už úspěšně dokončil. Působil v četných divadlech, kde byly jeho doménou rovněž rázovité a svérázné postavy veselých mužů i barbarů. Byla mu vlastní improvizace, živelný humor, klaunství a pohybová zdatnost, k tomu všemu se chlubil i jedinečně zabarveným hlasem, a tak skutečně není divu, že mu byly souzeny právě takové typy hrdinů – hospodští, cirkusáci nebo vrátní.

Objevoval se zejména ve vedlejších rolích, jak ostatně vyplývá i z výše uvedených příkladů, ale dokázal diváky kolikrát upoutat více než stěžejní postavy. Snadno se tak stal v jejich očích nesmrtelným, třeba ještě jako výběrčí daní v pohádce Pyšná princezna (1952) nebo jako hospodský Palivec v Dobrém vojáku Švejkovi (1956), jenž ostatně pronesl onu slavnou hlášku, za kterou byl neprodleně zatčen a kterou zná jistě každý z nás. Snímek Lvi salónů, v němž si Hlinomaz také zahrál, měl premiéru až po jeho tragické smrti v roce 1978.

Jak už bylo řečeno, herec měl vlohy také pro malířství. To bylo ostatně jeho druhou největší láskou hned po hraní. Od druhé světové války mu věnoval takřka veškerý volný čas a vytvářel především fantazijní a groteskní přeludy s osobitou poetikou a humorem. Ilustroval dokonce několik knih, včetně oblíbeného románu Bylo nás pět od Karla Poláčka. Psal rovněž články a fejetony, jimiž přispíval do novin.

Renesanční člověk zemřel náhle během dovolené ve Splitu, když 8. srpna 1978 podlehl srdečnímu záchvatu v 63 letech.