Prstýnek Martina Friče: Poslední český film uvedený v premiéře během období protektorátu

Martin Frič se inspiroval povídkou Ivana Olbrachta Táta, otištěnou v jeho sbírce Devět veselých povídek z Rakouska i republiky. Scenáristé Josef Neuberg a Josef Hlaváč spolu s režisérem drobnou povídku podstatně rozvedli a domysleli. Tak vznikl romantický obrázek ze starých časů, odlehčený jemným ironickým nadhledem a spontánním humorem. To bylo právě to, co lidé v těžkých časech potřebovali.

Hlavní filmový hrdina Jan Sochor se odmítá podílet na stavbě kapličky, kterou mají být oslaveny zázraky svatého Antonína. Faráři vysvětlí, jak to bylo před dvaceti lety s nejslavnějším zázrakem patrona vesnice.

Tehdy přijelo na svůj zámek panstvo. Krásná mladá kněžna a starý nemohoucí kníže měli zkusit na zdravém venkovském vzduchu počít potomka. Náhodné setkání kněžny a mladého statného Sochora vedlo k tajným milostným schůzkám. Pak panstvo odjelo a kněžna porodila syna. Sochor se oženil s vesnickou dívkou Baruškou a narodily se jim samé dcery. Všichni si žili spokojeným životem.

Po dvaceti letech přijel mladý kníže Robert a vášeň pro myslivost ho sblížila se Sochorem. Možná v tom bylo i něco víc…

Robertovi se líbí Sochorova nejstarší dcera Baruška, ale ta jeho dvoření odolává. Při tajné schůzce je přistihne Sochor a je zle. Mladý kníže to pěkně schytá, ale nemá v úmyslu si to nechat líbit. Rozzuřený Robert nechá Sochora zatknout.

Uplakaná Baruška jde za otce prosit a kněžna vše urovná, aniž by synovi řekla, kdo je jeho skutečným otcem a že měl dobrý důvod před ním Barušku chránit.

Zajímavosti

Vlasta Fabiánová neměla během natáčení zrovna štěstí. Kobylka, na níž kněžna Andresová ve filmu jezdila, měla svou hlavu. Vlastu Fabiánovou vůbec nechtěla poslouchat a ačkoliv již běžela kamera, která odvíjela cenný filmový pásek, stála jako socha. Herečka nakonec na kobylku zamlaskala, což byl ten správný povel, ovšem ona se rozeběhla tak rychle, že pro změnu nebyla k zastavení. Všichni kolem se pěkně vylekali. Kobyla se rychle blížila ke zdi obory. Naštěstí i jí došlo, že zeď je moc vysoká, a na poslední chvíli zastavila. Herečka následně pár metrů letěla vzduchem, aby skončila v roští. Jako zázrakem se jí nic nestalo, ale jak se snažila dostat na nohy, šaty už k použití nebyly. Za tři dny si tak krkolomnou scénu zopakovala v nových šatech.

V jiné scéně se Fabiánová jako paní kněžna koupe v rybníce. Teplá letní noc je pouhou filmařskou iluzí, ve skutečnosti vládl chladný podzim a teplota vody byla asi 8 stupňů. Režisér Martin Frič nabízel paní Fabiánové dublérku, avšak statečně odmítla a sama do vody vstoupila. Ledová voda herečku bodala do celého těla. Záběr byl natočen, avšak paní Vlasta svou hereckou statečnost ošklivě odnesla. Ze špinavé vody dostala hnisavý zánět do břicha s vysokými horečkami. Za války nebyla k dispozici antibiotika, její zdravotní stav se jevil jeden čas téměř beznadějně. V době náletu na Prahu roku 1945 ležela Vlasta Fabiánová v nemocnici. Přežila jen zázrakem. I nemocnice dostala zásah. Po této hrozivé zkušenosti odešla z nemocnice na revers domů k rodičům. Naštěstí se posléze začala rychle zotavovat. Premiéry Prstýnku se však nezúčastnila.

Útěchou jí mohlo být, že hlavně na její koupací scénu se do kina hrnuli i nezletilí diváci, přestože komedie byla mládeži nepřístupná. Za tímto účelem se hoši maskovali kníry a děvčata si vycpávala poprsí. Nahoty ve filmu tenkrát moc nebylo.