Prcek z kultovní komedie mohl hrát ve Slunce, seno. Nakonec všechno dopadlo úplně jinak

Na skok v roce 1974

Jak už to bývá, velká část filmových interiérů je jen iluze. Platilo to i pro film Můj brácha má prima bráchu, který se částečně točil ve filmových ateliérech na Barrandově. Před ateliérem, který nesl označení číslo 5, bylo živo. Herci čekali venku na své záběry a všem vévodil svou nepřehlédnutelnou postavou Josef Bláha opásaný zástěrou. Ve filmu byl manželem Slávky Budínové a otcem Prcka a Honzy.

Přítomní novináři, kteří chystali o natáčení reportáž, našli uvnitř ateliéru postavenou koupelnu, která se od té skutečné lišila tím, že jí chyběla jedna stěna a místo ní stála kamera připravená natáčet jeden z mnoha filmových záběrů.

Režisér Stanislav Strnad točil hlavně pro televizi a preferoval natáčení v reálném prostředí. Někdy se však natáčení v ateliéru nevyhnul. Při rozhovoru s novináři si pochvaloval, že se štábu podařilo pro natáčení záběrů z opravny televizorů, kde pracoval filmový Honza, najít skutečnou opravnu, takže prostředí působilo velmi autenticky. Dokonce si pár malých rolí zahráli skuteční opraváři, kteří v místě pracovali.

Herecké obsazení – radost pohledět

Je nutno dodat, že se oba filmy povedly a bylo to i zásluhou herců. Od zkušených herců, jako byli Vladimír Menšík a Blažena Holišová (rodiče Zuzany) nebo Josef Bláha a Slávka Budínová (rodiče Honzy), se skvělé herecké výkony daly očekávat, ale tentokrát měl režisér šťastnou ruku i při výběru mladých herců. Jan Hrušínský a Libuše Šafránková se k sobě krásně hodili. Koneckonců si je diváci užili i ve vodnické komedii Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách.

Trefou do černého byl pro filmy režiséra Strnada také výběr Romana Čady, který v obou filmech doslova perlil jako Martin (Prcek). Pomocnicí při organizování Martinových plánů byla v prvním filmu Ivana Maříková a ve druhém Magda Reifová.

Roman Čada svůj herecký talent nezúročil

Natáčení těchto dvou filmů nebylo pro Romana jeho „poprvé“ před kamerou. Pro svět filmu ho objevila Věra Plívová-Šimková, která si ho vybrala do svého hudebního filmu Přijela k nám pouť. Líbilo se jí, že byl rošťák a měl energie na rozdávání.

Mladý talent se objevil ještě v dalších filmech, třeba v komediích Marečku, podejte mi pero!, Setkání v červenci nebo Léto s kovbojem. Šlo však o menší role a Čada o další příležitosti u filmu neusiloval. Nakonec vystudoval Fakultu elektrotechnickou na ČVUT a stal se z něj podnikatel. Psalo se o něm v souvislosti s otevřením jedné z prvních internetových kaváren.

Mohl být i jedním z bláznivých obyvatel Hoštic

V době, kdy režisér Zdeněk Troška hledal obsazení komedie Slunce, seno, jahody, měl u postavy Venci Konopníka poznamenáno, že by ho mohl hrát právě Roman Čada. Námluvy ale zřejmě nedopadly, a tak se Čada hoštickým všeumělem nestal. Možná je to škoda.

Přestože od jeho největší role uplynulo už mnoho let, lidé ho stále poznávají a rádi se s ním na ulici zastaví.