Nadčasový seriál, který si získal srdce několika generací. Otestujte si, jestli není čas Chalupáře zhlédnout znovu

Jedenáctidílná minisérie Chalupáři zůstává i po desetiletích od svého vzniku jedním z největších klenotů československé televizní tvorby. V čem spočívá její kouzlo? Svůj podíl na něm jistě má bravurní režie Františka Filipa a hvězdné obsazení (kromě ústřední dvojice Sovák a Kemr si v seriálu zahráli například hvězdy jako Ilja Prachař, Jiřina Bohdalová a Hana Maciuchová). K tak fenomenálnímu úspěchu toho bylo zapotřebí ale mnohem více.

Tak například: čím se Čechům i Češkám zaručeně dostat pod kůži, tedy kromě piva? Přece chalupařením! Zasadit děj do prostředí chataření a vesnického života bylo geniálním tahem, díky němuž se diváci s hlavními či vedlejšími postavami, které jsou navíc i přes své mnohé neduhy veskrze sympatické, snadno ztotožňují. Pro starší ročníky je seriál pořádnou dávkou nostalgie a vrací je do dětství stráveného na chalupě, zatímco pro mladší představuje zábavnou sondu do časů socialismu. O tom navíc seriál pojednává s jemnou nadsázkou a laskavou satirou, které nestárnou.

Čím však Chalupáři skutečně vynikají a co mnohým moderním seriálům zoufale chybí, je poselství, které se za vším tím humorem a bláznivými historkami skrývá: totiž že štěstí lze najít v těch nejprostších věcech a že jeho nejdůležitějším základem jsou pevné vztahy – třeba s tím na nervy lezoucím dědkem, jehož si koupíme spolu s chatou na stáří.

Když máš v chalupě orchestrión...

To si jistě čas od času prozpěvují mnozí z nás, jen ti nejvěrnější fanoušci však zvládnou odpovědět na všechny následující otázky.

A je to! Sypali jste ze sebe správné odpovědi levou zadní, nebo si příští volný teplý večer zpříjemníte pár chalupářskými epizodami? Ke sledování si můžete připravit třeba bramboráky podle receptu Bohouše Císaře – s pálivým indickým kořením.