Na herectví se dostal až napočtvrté. Pak získal cenu, o které se českým hercům ani nesnilo

K herectví vedla mnohem delší cesta

Miroslav Táborský se narodil 9. listopadu 1959 v Praze, ale většinu dětství prožil v Hradci Králové, kam se rodina přestěhovala kvůli otcově vojenské kariéře. K herectví přitom neměl od začátku úplně snadnou cestu. Jeho rodiče sice v mládí hráli ochotnické divadlo a syn k tomuto světu postupně také přilnul, jenže do jeho života zasáhly události po roce 1968. Jeho otec byl po okupaci politicky nežádoucí a přišel o zaměstnání. Rodině tak vznikl takzvaný kádrový škraloup, který měl později dopad i na synovu studijní dráhu.

Táborský přitom už jako dospívající přesně věděl, co chce. Kolem patnácti let začal hrát v amatérských souborech a divadlo pro něj postupně přestalo být jen koníčkem. Jenže když se po maturitě pokoušel dostat na DAMU, nevyšlo to. A nevyšlo to ani podruhé. Ani potřetí. Celkem se na divadelní školu hlásil čtyřikrát, třikrát na DAMU a jednou na JAMU. Sám později přiznával, že svou roli sehrál i rodinný původ, přestože zároveň věděl, že na prestižní školu byla konkurence obrovská.

Jenže zatímco někdo by po několika neúspěšných pokusech svůj sen vzdal, Táborský zvolil zvláštní okliku. Přihlásil se na pedagogickou fakultu v Hradci Králové a vystudoval fyziku a základy techniky. Z dnešního pohledu to zní téměř neuvěřitelně. Mladý muž chtěl být hercem, ale místo toho se několik let připravoval na profesi učitele. Sám vysvětloval, že to bylo do značné míry náhradní řešení, které mu zároveň umožnilo vyhnout se tehdy povinné dvouleté vojenské službě. Technika ho navíc bavila, protože po otci byl zručný kutil.

Fyziku skutečně dokončil. A zatímco seděl ve školní lavici, nepřestal hrát divadlo. Objevoval se v amatérských souborech, věnoval se uměleckému přednesu a dokonce zvítězil na Wolkrově Prostějově. Nakonec se v roce 1983 na DAMU přece jen dostal. Bylo mu třiadvacet a oproti některým spolužákům byl o něco starší. Začátky ale ani tentokrát nebyly úplně jednoduché. Sám později vzpomínal, že se mezi mladšími kolegy snažil až příliš zapadnout a pedagogové dokonce chvíli uvažovali, jestli ho po prvním ročníku nevyřadí. Nakonec školu v roce 1987 úspěšně absolvoval.

Fyziku si nakonec nechal v životě

Paradoxní je, že vystudovaný fyzik se mu později několikrát opravdu hodil. Jednou z pozoruhodných rolí byl například Albert Einstein v divadelní inscenaci. Táborský ji nejen hrál, ale také režíroval a při práci na představení si uvědomil, že některé odborné detaily díky svému starému studiu lépe odhalí. Po desítkách let tak vzdělání, které kdysi získal spíš z nouze, dostalo na jevišti nový smysl.

Jeho kariéra se mezitím rozvíjela především v divadle. Po působení v Kladně přešel do Prahy, spolupracoval například se Studiem GAG Borise Hybnera a později se stal výraznou osobností Divadla v Dlouhé. Za roli Jindřicha v Konci masopustu získal Cenu Alfréda Radoka za nejlepší mužský herecký výkon roku 1997. Jeho jméno se začalo stále více objevovat také u filmových a televizních projektů.

K zajímavým kapitolám jeho kariéry patří také spolupráce s Divadlem Járy Cimrmana. Po smrti Ladislava Smoljaka oslovil Táborského Zdeněk Svěrák a nabídl mu, aby se střídal v roli Bystrozrakého. Herec přiznával, že jeho první reakce byla spíš „to je nesmysl“. Nakonec ale nabídku přijal a cimrmanovský svět si oblíbil. Později se objevil také v cestopisném projektu Stopy Járy Cimrmana.

Zajímavá je i jeho práce s hlasem. Táborský nikdy nechtěl dělat velký rozdíl mezi „hercem“ a „dabérem“. Dabing považuje jednoduše za další hereckou disciplínu. Jeho nezaměnitelný hlas se objevil v řadě filmů a seriálů a kromě hraní se věnoval také práci s animovanou tvorbou. Provázel například dokumentární cyklus Mistři českého animovaného filmu, který nakonec dostal desítky epizod.

Pak přišla nabídka, která změnila všechno

Do té doby byl Táborský znám především českému publiku. Pak si ho ale všimli zahraniční filmaři. Zahraniční produkce začaly v Česku hledat herce pro menší role a právě jedna taková nabídka ho nakonec přivedla k projektu, který mu změnil mezinárodní kariéru. Sám později vysvětloval, že většina jeho zahraničních příležitostí vznikla vlastně shodou okolností.

Jednou z nich byla Dívka tvých snů (La niña de tus ojos), španělská tragikomedie režiséra Fernanda Trueby z roku 1998. Příběh zasadil tvůrce do roku 1938, kdy španělský filmový štáb přijíždí natáčet do nacistického Německa. V hlavní roli se objevila tehdy už výrazná Penélope Cruz a Táborský získal postavu českého tlumočníka Václava Passera.

A najednou musel řešit něco, s čím při svých prvních přijímačkách na DAMU rozhodně nepočítal. Španělštinu.

Truebu zaujal natolik, že mu po castingu poslal vzkaz s nabídkou role za podmínky, že se jazyk naučí. Táborský tak dostal zhruba pětatřicet natáčecích dnů a výrazně větší zahraniční úlohu, než jaké do té doby získával. Ve filmu navíc nefungoval jen jako exotická česká tvář. Jeho tlumočník patřil k důležitým postavám příběhu a dostal značný prostor vedle španělských hvězd.

Penélope Cruz na něj udělala úplně obyčejný dojem

Pro českého herce to muselo být zvláštní setkání. Na jedné straně zahraniční film s velkou produkcí, na druhé hvězda, kterou znal celý filmový svět. Jenže Táborský na společnou práci s Penélope Cruz později nevzpomínal jako na setkání s nedostupnou celebritou. Naopak ji popsal jako velmi milého člověka.

Podobně mluvil i o dalších zahraničních hvězdách, se kterými se během kariéry potkal. Po získání španělské filmové ceny dokonce dostal další nabídky na natáčení ve Španělsku, ale některé kolidovaly s jeho divadelní prací. A divadla se vzdát nechtěl.

A potom otevřel obálku v Madridu

Až tady přichází chvíle, ke které celá jeho pozoruhodná cesta směřovala. Za roli Václava Passera byl Táborský nominován na prestižní cenu Goya, tedy španělskou filmovou cenu, v kategorii pro herecký objev. Film samotný získal celkem 18 nominací a proměnil sedm z nich, včetně ceny za nejlepší film a ocenění pro Penélope Cruz.

Dne 23. ledna 1999 pak v Madridu přišel okamžik, který si český herec pravděpodobně nepředstavoval ani ve chvíli, kdy se počtvrté hlásil na DAMU. Miroslav Táborský cenu Goya za nejlepší mužský herecký objev skutečně získal.

Zůstává rád doma

Mezinárodní úspěch mu přinesl další zahraniční role. Objevil se mimo jiné ve filmech Kletba bratří Grimmů, Hostel či Bídníci, ale výraznou stopu zanechal i v české kinematografii. Zahraničí pro něj nikdy neznamenalo důvod opustit české prostředí. Sám říkal, že jeho touhou vždy bylo především hrát v Praze divadlo, dostávat pěkné role a natáčet české filmy.