Mravnost nade vše: Parodie na mravnost připomene Huga Haase, milovníka žen i válečného emigranta, kterého zabila chvilka spánku

Před nebezpečím se rozhodl utéct a část života potom strávil v emigraci, ale ani tam nenašel klid a stal se z něj doživotní uprchlík. Poté, co v koncentračním táboře skončili svůj život otec i bratr, kteří nestihli emigrovat, zhroutil se mu svět.

Než se rozhořela druhá světová válka, žil běžným životem. Hudební nadání zdědil po matce ruského původu. I s bratrem tak šli na konzervatoř, kde měl možnost studovat operní zpěv. Nakonec se mu zalíbila činohra. Tak moc spěchal do divadla, že ani školu nedokončil.

Přes Ostravu a Olomouc zamířil do Prahy, kde nakonec dostal nabídku na angažmá v Národním divadle. A s popularitou na divadelních prknech přišel i zájem od filmových režisérů. Ohromnou slávu mu přinesl zfilmovaný román Karla Poláčka Muži v offsidu, který se stal v roce 1931 nejnavštěvovanějším filmem a z Haase byla najednou filmová hvězda. Než se mu kolem hrdla začala utahovat smyčka v podobě německé okupace, stihl asi třicet filmů a začal se zajímat o psaní scénářů a o režii. Na té se podílel i u filmu Mravnost nade vše.

Popularitu si uměl vychutnat a rozhodně se nebránil pozornosti žen. V jeho ložnici skončila i celá řada hereček, jako například Jiřina Šejbalová, Ljuba Hermanová nebo Jiřina Štěpničková. Adinu Mandlovou poznal jako manekýnku a nabídl ji roli ve filmu Život je pes. Zahráli si spolu ve více než desítce filmů a některé i režíroval. Ve vztahu spolu byli téměř čtyři roky, ale Haas nebyl rodinný typ a jeho několikadenní flámy vztahu moc nepřály. Kromě alkoholu si herecká hvězda dopřávala i kokain. Za zábavu dokázal utratit všechny peníze, které vydělával, a tak nakonec celá domácnost byla financovaná od Mandlové.

Teprve další žena, přezdívaná Bibi (baletka Marie von Bibikoff), pro něj byla tak významná, že s drogami skončil. O šestnáct let mladší ženu okouzlil hned při prvním setkání, když jí políbil ruku. Právě v té době měla premiéru Bílá nemoc jako divadelní představení. Měla rekordních 83 repríz a po divadle dostal příběh filmovou podobu. V roce 1938 se ještě stihl s Bibi oženit a v únoru 1939 se jim narodil syn Ivan.

Vypadalo to, že si už životní štěstí vyčerpal. V Národním divadle měl v papírech napsaný židovský původ a když z Německa přišla protižidovská nálada i do Čech, snaživí Češi ho z divadla vyhodili. Nikdo se ho nezastal, ale pár lidí se za to zastydělo.

Z hodiny na hodinu se tak z hvězdy a miláčka diváků stal zklamaným člověkem, který ještě nějaký čas místo divadla bloumal ulicemi, aby nedělal starosti manželce. Nakonec se doma přiznal. Za pár dní na něj v baru vystřelil opilý německý důstojník. „Židi ven“, křičel.

Herce sice netrefil, ale k smrti ho vyděsil. Do Prahy za ním přijela rodina a všichni začali shánět víza. Nakonec se Bibi podařilo na francouzské ambasádě vyprosit víza pro sebe a pro manžela. Na poslední chvíli tak stihli se dvěma kufry odjet. Syna, který byl nemocný, na nebezpečnou cestu do neznáma nevzali. Zůstal u příbuzných. Doufali, že Bibi, která měla švýcarské občanství, se pro něj vrátí. Nakonec ho viděli až po válce. Z Francie před Němci utekli do Španělska, Portugalska, nakonec do Spojených států.

Přestože se mu podařilo získat práci na Broadwayi a později i v Hollywoodu, nebyl v cizině šťastný. O tragickém osudu otce a bratra se dozvěděl od Jana Masaryka, který za ním přijel.

Z té zprávy se nikdy nevzpamatoval a propuklo u něj silné astma. Cítil se provinile, že sám se zachránil a své nejbližší nechal jejich osudu. Když se po válce jeho žena chystala do Evropy, on neviděl důvod, proč jet s ní. Vrátil se až o mnoho let později do Vídně. Teprve po třech letech, v roce 1963, se odhodlal zpět do Prahy na oslavu výročí založení Národního divadla. Dostalo se mu nečekaně srdečného přijetí a když odjížděl do Vídně, slíbil, že se brzy zase vrátí. To už nesplnil. Zemřel, když si vařil vejce a na chvilku usnul. Udusil se štiplavým kouřem ze spálených vajec. Bylo mu 67 let.

Mravnost nade vše

Pod režijním vedením Martina Friče vznikla skvělá parodie na vše, co je mravné. I přes desítky let, které nás dělí od natočení, je příběh upjatého moralisty profesora Antonína Karase plný humoru. Karas je morálním vzorem pro celé městečko a je proto zvolen předsedou Spolku pro povznesení mravnosti. Mravopočestná je samozřejmě i jeho rodina: manželka Karolína (Světla Svozilová), dcera Eva (Adina Mandlová) a syn Ivan (Jiří Hlinomaz). Ženy v rodině se oblékají jako šedé myšky, nelíčí se, nepoužívají parfém a celá rodina nosí nevzhledné brýle.

Poklidný život naruší Karasův hřích z mládí – nemanželská dcera Věra (Věra Ferbasová). Karas si uvědomí, jaké nebezpečí mu hrozí, hned jak se dívka objeví. Nejde jen o manželku, ale v sázce je jeho pověst! Snaží se proto existenci dcery utajit, ale nic mu nevyjde tak, jak si naplánuje.

Zajímavosti:

Světla Svozilová byla o pouhé čtyři roky starší než její filmová dcera Adina Mandlová. Jiřímu Hlinomazovi (bratranci slavnějšího Josefa Hlinomaze) bylo v době natáčení 28 let. V Mravnosti nade vše hrál ale 13letého kluka.

Karasovo krédo „Mravnost nade vše“ zazní ve filmu z úst Huga Haase osmkrát.

Ve vysílání TV NOVA 31. 12. dopoledne.