MIKI: „Naozajstný“ drsný film o jedné z nejtemnějších kapitol moderní historie Slovenska na Netflixu

A to je řeč o slovenském divákovi. Takže je logické, že český divák bude asi trochu ztracený, pokud si před sledováním nenačte trochu z kriminální historie devadesátých let na Slovensku, která by se dala označit jako divočina.

MIKI (Milan Ondrík) s bratrem Vladem (Michal Kubovčík) ví, že poctivou prací si asi úplně nevydělají. Postupně se dávají dohromady s dalšími kumpány a vzniká tak nechvalně známá skupina nelítostných zločinců, což se může podobat i zločineckým skupinám, které si občas připomínáme v populárních českých seriálech ze stejného období.

Slova tvůrců

Film MIKI je inspirovaný skutečnými událostmi ze života bývalého bosse slovenského podsvětí Mikuláše Černáka. Ten byl v roce 1997 poprvé zatčen za hospodářské delikty, po pěti letech se dostal podmínečně na svobodu, ale v roce 2003 byl v Praze znovu zadržen zásahovou jednotkou české policie, a to i pro podezření, že je ve spojení s ruskojazyčným organizovaným zločinem. U soudu se nakonec přiznal ke spáchání 14 vražd.

Svůj pohled na film nám nastínila jeho producentka Zuzana Mistríková:

Já si myslím, že hlavním odkazem našeho filmu je, že jakékoli přehlížení či akceptování porušování pravidel jakéhokoli druhu může mít fatální následky. Bez ohledu na to, zda jde na první pohled o „malý přešlap“ vůči pravidlům nebo krádež či vraždu. V každém mafiánském filmu protagonisté mluví o tom, že „to“ dělají kvůli rodině. Faktem ale je, že rodina na „to“ nakonec doplatí nejvíce. Je zde odkaz pro nás všechny, neboť morální rozložení společnosti, které nastalo v 90. letech, má své dozvuky až do dnešních dnů.

A doplnil ji český producent David Blümel:

 Je třeba se k tomuto období neustále vracet a připomínat divákům i společnosti, kam až je schopna zajít, má-li možnost získat moc a prostředky na porušování pravidel. Proto si myslím, že filmy jako MIKI jsou pro diváky a celou naši společnost velmi důležité.

Z myšlenek některých diváků

Film zobrazuje období, které jeden z diváků označil za zlatý věk pohřebnictví. A to ještě některé oběti jednoduše zůstaly zahrabané někde v lese.

Kritika filmu se soustředila na to, že by film mohl působit i jako adorace vraha a vytváření jeho kultu. Našli se i lidé, kteří hlásali, že točení takových filmů není úctou k obětem.

Tento přístup se zdá být absurdní, protože jsou to právě příběhy inspirované skutečnými událostmi, které ještě dalším generacím diváků budou připomínat časy, na které nikdo nemůže být hrdý.

Všichni, kdo pochopili význam filmu, jsou přesvědčeni, že kamery jednoznačně ukázaly Mikuláše Čermáka jako vraha. Měl sice rád svou matku, tím ale výčet jeho dobrých vlastností končí.

Některé názory srovnávají devadesátky se současností, ale dnes ani v Česku, ani na Slovensku nelétají auta do vzduchu každý den, nestřílí se na ulicích, nemizí lidé a těla se nezakopávají hromadně v lesích.

Film není oslavou mafie, ale realistickým zpracováním její brutality a zvrácenosti. Místy však vyžaduje znalost historických detailů, aby byl plně pochopen. Diváci, kteří o tehdejší době mnoho nevědí, ho mohou vnímat jen jako kriminální drama, což snižuje jeho dopad. Přesto jde o důležitý příspěvek k reflexi jedné z nejtemnějších kapitol moderní historie Slovenska.

Už teď k vidění na Netflixu.