Kam se hrabe Anděl Páně. Zítra večer vysílá ČT 1 ještě krásnější film režiséra Stracha, který ale téměř nikdo nezná

Režisér pohádek tentokrát bez iluzí

Jiří Strach je pro mnoho diváků spojený hlavně s pohádkami a historickými projekty. Jeho nový film Lajf ale míří úplně jinam.

Zapomeňte na kouzla, historické kulisy nebo velkolepé příběhy. Tentokrát přichází něco mnohem civilnějšího a možná i nepříjemně skutečného. Strach se pouští do tématu, které je každému blízké, ale málokdo o něm chce mluvit nahlas. Smysl života. A také moment, kdy ho člověk přestane vidět a rozhodne se nečekat na přirozený konec, tedy na smrt.

Pět lidí, jedno auto a ticho, které bolí

Základ příběhu je až znepokojivě jednoduchý. Pět cizích lidí se spojí přes internet. Mají jediný cíl – odejít ze světa. Ne sami, ale společně.

Setkají se, nastoupí do auta a vyrážejí na cestu, která má být jejich poslední. Právě tohle omezené prostředí je na filmu nejsilnější. Většina děje se odehrává uvnitř jedoucího auta. Žádné úniky, žádné rozptýlení. Jen rozhovory, ticho a postupné odhalování pravdy. Auto je prostor, kde se střetávají různé životní příběhy, názory i emoce. Je to míso, které alespoň načas drží všechno drží pohromadě.

Tragikomedie, která se nebojí být nepříjemná

Tvůrci označují Lajf jako tragikomedii. A přesně to vystihuje jeho tón.

Film dokáže být v jednu chvíli absurdně vtipný, aby vzápětí zasáhl nepříjemnou pravdou. Postavy spolu mluví otevřeně – někdy něžně, jindy krutě, cynicky nebo až provokativně. Právě tahle „všehochuť“ dělá film autentickým. Nepůsobí jako uhlazené drama, ale jako skutečný rozhovor lidí, kteří už nemají co ztratit.

Scénář Marka Epsteina vychází z jeho vlastní divadelní hry, což je na filmu znát, v tom nejlepším slova smyslu. Dialogy jsou hlavním nástrojem vyprávění. Žádná velká akce, žádné efekty. Jen slova.

Postupně se odkrývají důvody, proč se jednotlivé postavy rozhodly právě takhle. Každá z nich má jiný příběh, jiný pohled na život i smrt. A právě v těch kontrastech vzniká napětí. Film ukazuje, jak rozdílně mohou lidé vnímat to samé a jak absurdní může být, když se tyto pohledy střetnou na malém prostoru.

Jedním z největších překvapení filmu je jeho forma. V době velkých produkcí a vizuálních efektů přichází Lajf s naprostým minimalismem. Tady se moc peněz neutratilo! Omezený prostor, několik herců, minimum lokací. Herecké výkony tak stojí v první linii. Každá postava má svůj prostor a společně vytvářejí intenzivní, téměř divadelní zážitek.

Film o smrti, který mluví hlavně o životě

Na první pohled může Lajf působit jako temný film. Ve skutečnosti je ale mnohem víc o životě než o smrti. Ukazuje, jak složité, rozporuplné a někdy absurdní mohou být lidské pocity. Jak se v jednom okamžiku může potkat zoufalství s humorem.

A hlavně, jak i v těch nejtemnějších chvílích může člověk objevit něco, co dává smysl pokračovat dál.

Právě v tom je jeho největší síla. Nenabízí jednoduché odpovědi. Jen otázky, které si každý musí zodpovědět sám.

V době, kdy jsme zahlceni obrazy a informacemi, přichází Strach s něčím jednoduchým, s filmem založeným na rozhovorech několika postav. A ukazuje nám, že někdy k vytvoření silného příběhu není potřeba velkolepost.

Ve filmu se objeví hrají: Jan Kolařík, Jiří Mádl, Božidara Turzonovová, Sophia Šporclová, Ivo Gogál a další.

Ve vysílání ČT v neděli 26. dubna ve 20:10.