Karel Svoboda: Hudební génius, kterého celý život pronásledovala smrt

Zubařem být nechtěl. Hudba nakonec vyhrála

Když se 19. prosince 1938 narodil v Praze malý Karel, rodiče netušili, že jednou změní českou populární hudbu. Už od dětství ho přitahoval klavír a melodie, přesto jeho první kroky vedly úplně jinam. Vystudoval zdravotnickou školu a začal studovat stomatologii. Zřejmě z něj mohl být slušný zubař. Jenže hudba si ho přitáhla příliš silně.

Nejprve hrál jazz, později se objevil ve skupině Mefisto a postupně začal skládat vlastní písně. Brzy bylo jasné, že má mimořádný talent na melodie, které se lidem okamžitě dostanou pod kůži. Zatímco jiní skladatelé experimentovali, Svoboda dokázal vytvořit hity, které fungovaly prakticky okamžitě.

Tvořil pro největší hvězdy české hudby. Karel Gott, Helena Vondráčková, Waldemar Matuška nebo Hana Zagorová zpívali jeho skladby, které vítězily na festivalech i v hitparádách. A nebyla to jen popová hudba. Svoboda měl dar psát melodie, které dokázaly vyvolat emoce během několika vteřin.

Stačí pár tónů a většina lidí okamžitě pozná Včelku Máju, Tři oříšky pro Popelku nebo Létajícího Čestmíra. Jeho hudba se stala součástí českého dětství i televizní historie.

Muž, který dokázal uspět i v zahraničí

Karel Svoboda patřil k několika málo českým skladatelům, kteří prorazili i mimo Československo. Jeho písně zněly v Německu, Rakousku nebo ve východní Evropě. Obrovský úspěch zaznamenal muzikál Dracula, který se v devadesátých letech stal doslova fenoménem.

Právě tehdy se zdálo, že skladatel prožívá jedno z nejšťastnějších období života. Byl uznávaný, bohatý a jeho hudba vydělávala miliony. Jenže za úspěchem se stále častěji skrývala únava a psychické vyčerpání.

Lidé, kteří ho znali, o něm často mluvili jako o perfekcionistovi. Každý tón musel sedět přesně. Byl precizní, někdy až pedantský. Hudbou doslova žil. Jenže právě podobní lidé bývají často velmi křehcí uvnitř.

Smrt ho pronásledovala celý život

Osud mu připravil několik krutých ran. Smrt se kolem něj pohybovala prakticky neustále a zasahovala jeho nejbližší okolí. Velkou tragédií byla smrt první ženy Hany v roce 1993. Jako manželé spolu žili od roku 1969 a měli spolu dceru Janu, provdanou Wallace, a syna Petra. 

Skladatel se z této rány nikdy úplně nevzpamatoval. Přesto se později znovu oženil s velmi mladou Vendulou, což vzbudilo vlnu kritiky. V roce 1995 se konala civilní svatba a o rok později se jim narodila dcera Klárka. Už to vypadalo, že Karel znovu našel štěstí, jenže za dva roky malá Klárka onemocněla leukémií, a přestože s ní statečně bojovala, nakonec zemřela. Po narození syna Jakuba se zdálo, že se jeho život konečně uklidnil. Jenže podle lidí z okolí začaly sílit deprese a psychické problémy.

Karel Svoboda navíc hodně riskoval. Miloval rychlá auta a riskantní jízdu. Přátelé vzpomínali, že rychlost byla jeho vášní i nebezpečným adrenalinem zároveň.

Navenek působil klidně a úspěšně, uvnitř ale sváděl stále těžší boj s vlastní psychikou. O depresích se tehdy navíc nemluvilo tak otevřeně jako dnes. Často se skrývaly za pracovní vytížení nebo únavu.

Tragický konec, který šokoval republiku

Když v lednu 2007 přišla zpráva o smrti Karla Svobody, Česká republika zůstala v šoku. Média o tragédii informovala celé týdny a veřejnost jen těžko chápala, proč člověk, který měl zdánlivě všechno, dobrovolně odešel.

Dodnes kolem jeho smrti existuje řada otázek a spekulací. Nejbližší ale opakovaně mluvili o dlouhodobých depresích, které byly stále silnější.

Paradoxní je, že muž, který svou hudbou rozdával radost milionům lidí, sám často radost hledal jen velmi těžko. Jeho melodie přesto přežily všechno, čas, režimy i generace.