Jurský park zavedl určité představy o dinosaurech. Realitě jsou na hony vzdálené

Ne všichni dinosauři byli jenom šedí nebo zelení

O některých druzích, např. zákeřných velociraptorech, se naopak předpokládalo, že ve skutečnosti hýřili všemi barvami. Právě tihle obávaní predátoři s dlouhými, hbitými těly, vyčnívajícími drápy a zuby ostrými jako břitva jsou bezpochyby nejděsivějšími dinosaury v Jurském parku. Bohužel jsou na míle vzdálení opravdovým velociraptorům, kteří existovali kdysi v prehistorických dobách. Ti bývali mnohem menší, než by divák očekával, a dokonce opeření, takže připomínali spíš krůty. Nevydávali ani ty hrozivé zvuky, které nám způsobovaly noční můry.

Abychom se ale vrátili k odstínům – hodí se připomenout, že Steven Spielberg se na nudná fakta příliš neohlížel a spíše věřil vlastním pocitům, že pestrobarevný dinosaurus zkrátka nepůsobí dost strašidelně. Proto všichni vypadají jako šupinaté ještěrky, které snadno splynou s okolní džunglí.

T-Rex měl ve skutečnosti vynikající zrak

Je trochu znepokojivé, že filmová verze tyranosaura rexe je vlastně méně děsivá než její opravdový protějšek. Mezi nejslavnější filmové scény patří ta, kde se kolosální tvor blíží k Alanu Grantovi a vnoučatům Johna Hammonda (Richard Attenborough). Před zdemolovaným autem a v blátivé břečce se Alanovi (Sam Neill) podaří zachovat chladnou hlavu a říct hysterické Lex (Ariana Richards), aby se nehýbala, protože pak ji dinosaurus neuvidí. Nic přitom nemohlo být pravdě vzdálenější.

Paleontologický výzkum ukázal, že T-Rex měl naopak velmi dobrý zrak, podobně jako třeba jestřáb nebo orel.

Naštěstí ale nebyl tak rychlý, jak naznačuje film. Ujet mu v džípu s doktorkou Sattlerovou (Laura Dern) a Ianem Malcolmem (Jeff Goldblum) by nemělo být zvlášť těžké.

Dilophosaurus neměl žádný krční vějíř ani jed

Také proslulého dilophosaura si tvůrci upravili k obrazu svému tím, že mu přidali vějíř a schopnost plivat jed. Stvořili tak fešáka zodpovědného za jednu z nejznámějších a nejbrutálnějších scén – napadení tlusťocha Dennise Nedryho přímo v jeho autě. Žádné fosilní důkazy ovšem neprokázaly, že by dilophosaurus plival jed nebo měl kolem krku vějíř. Navíc byl asi 6 metrů dlouhý, takže to ani nepotřeboval k tomu, aby naháněl strach.

Nelze získat dinosauří DNA z krve komára

Jurský park byl natočen podle knižní předlohy Michaela Crichtona, jenž odvedl skvělou práci při propojování vědecké analýzy a biochemie s fikcí. Jedním z důvodů velké popularity jeho příběhu je to, že se v moři fantazie nacházela i zrnka pravdy. Ale jakkoli vzrušující by bylo myslet si, že dinosauří DNA lze extrahovat z jantaru, z mnoha důvodů to není možné. Zejména proto, že dinosauří DNA je příliš stará na to, aby se z ní dala získat jakákoli smysluplná data.